V noci úžasný klid, zato ráno docela frmol. Parkoviště je plné a auta se tu střídají, jako u supermarketu.
Dnes máme odpočinkový den, tak snídáme až do pravého poledne.
Následuje siesta, čtení, kreslení, hry, prostě relax.
Po druhé hodině odcházíme. Je 19° C, svítí sluníčko a my stoupáme do prudkého kopce po stezce Upper Crags.
Po 400 ušlých metrech pokládá Niky otázku, jestli už tam budeme. Ptám se kde. A ona, že v autě…
Po 1,2 kilometrech jsme vystoupali o 190 metrů výš a výhled do kraje za ten prolitý pot za to stojí
Jako bonus máme několik hrstí chutných borůvek.
Dál pokračujeme lesem a na jednom místě je dřevěný můstek. Rozhoduji, že je nebezpečné po něm přejít hlubokou rokli, že musíme najít jinou cestu.
O kus dál stavíme domečky z větví, listí, kamení a mechu. Po nestranném hodnocení vyhrávám soutěž o nejlepší stavbu. Po mém domečku se dá i chodit. Jsem prostě skvělý stavitel. Jo a taky jsem ohromně skromný
Po ušlých třech kilometrech se dělíme. Péťa s Filipem jdou zkratkou k autu, já s Niky a Tripem si ještě nadělíme další porci kilometrů po stezce Coilhallan Wood. Niky telefonuje své nejlepší kamarádce Káje a to jí úžasně zvedá náladu.
Dnes slabší tým dal asi pět kilometrů, my tvrďáci celkem jedenáct. Bolí nás nožičky a Trip se fantasticky vyběhal se dvěma fenkami. Ten bude panečku spát. A ty sny jaké bude mít…
Do auta se vracíme v půl osmé, dáme rychlou sprchu a hurá na večeři. Po ní malý odpočinek a vyprávění dnešních zážitků. Trip zbaštil misku granulí a hned zalezl do pelíšku.
V půl deváté už píšu deník, ostatní si pustili film v TV.
Jelikož náš stránkotvůrce, skvělý pan Roman, bude pár dní mimo provoz, snažím se pochopit a naučit tvorbu webu a vkládání obsahu na naše stránky. Neúspěšně. Takhle sám a narychlo to nedávám. Kdybych se měl rozhodnout teď hned, se stránkami končím. Takže vše konzultuji s Romanem a rozhodnutí nechávám na ráno. Vždyť to prý bývá moudřejší večera.
V půl jedenácté už jsme vyčůraní, s vyčištěnými zoubky a můžeme jít do hajan.
Dnes Leonid odpočíval a my si přejeme dobrou noc.
P.S. Dnes byl pro mě a Niky zlomový den. Sice neochotně, ale přiznala, že se jí naše Velké cesty líbí. Mám obrovskou radost 😀