Brzy ráno se Tripík kňučením dožadoval pozornosti, tak jsem se s ním byl projít a pak ho vzal dovnitř. Jenže tam ještě asi půl hodiny mlaskal, jak se celý olizoval. Potom se stočil do klubíčka, uvolnil a začal prdět. Děs! Ale aspoň tím přebil odér z potůčku.
U toho mimochodem přemýšlím, jestli mě jeho vytrvalé hučení příjemně uspávalo, nebo nemile otravovalo. Asi těsně převládá ten negativní vjem.
Po probuzení se ještě dlouho válíme v posteli a povídáme si, dokud nás Péťa po desáté hodině nevyžene, že musí ustlat a dělat snídani.
Přitom se kolem našeho auta vytvoří početná skupina důchodkyň a prohlížejí si naší mapu. Dáme se s nimi do řeči a ony jsou z USA. Například z Kalifornie, nebo Nového Mexika. Tyto vitální dámy si s námi povídají, obdivují naše cesty a moc se jim líbí pejsek. Loučíme se, navzájem si přejeme pěkné dny, cestování i dobrodružství, ony nastupují do mikrobusů s průvodci a za nadšeného mávání odjíždějí.
Sakra, i s těmi jsme se mohli vyfotit. Tak snad příště.
Po snídani si dáme jedno zabijácké Člověče, nezlob se. I když se Filip vztekal, stejně vyhrál. Druhá byla Niky, třetí Péťa a mě všichni ubližovali.
Následuje krátká procházka. Chtěl jsem jít na tříkilometrový výlet podél potoka Black Water, ale naše ošetřovatelka mi to zakázala. Mám totiž něco s nohou a mám jí šetřit. Jak jsem sbíhal z vysokého kopce Ben Stack, abych šetřil kolena, odneslo to levé chodidlo. Dost mě to bolí a nemůžu na nohu došlápnout. Běhat z prudkého kopce v pohorkách a v terénu asi není úplně ideální.
Jedeme a Péťa cestou zjišťuje, že po Therese Mayové se vlády nad Velkou Británií ujímá nový premiér Boris Johnson. Ten prohlásil, že 31.10. Británie odchází z Evropské unie. S dohodou, nebo bez ní. Při tvrdém Brexitu by byla zavedena okamžitá karanténa pro psy, vstupující na ostrovy. Karanténa může trvat až jeden měsíc a nechat někde našeho pátého člena rodiny zavřeného bez svojí smečky, by pro nás bylo nepřijatelné. Takže jsme to stihli tak akorát.
Po druhé hodině stavíme ve městě Dornie, nedaleko Eilean Donan Castle. Ten postavil klan Mackenzie na počátku 13. století na obranu proti Vikingům. Tento středověký hrad se tyčí nad jezerem Loch Duich a je to jedna z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí ve Skotské vysočině. Podle toho vypadá i narvané parkoviště a davy lidí.
Pěkní byli dva starší lidé, co si hrad malovali do skicáře.
Projdeme si okolí, uděláme pár fotek a Filip se v obchodě se suvenýry kupuje plyšovou krávu zdejšího horského plemene za sedm liber. Má z ní obrovskou radost a už se těší, jak s ní půjde do postele.
V 16:00 odjezd a v 16:20 přejíždíme most Skye Bridge na ostrov Skye, což je prý nejkrásnější oblast Skotska. Železobetonový obloukový most dostavěný v roce 1995 je dlouhý 500 metrů, vysoký 29 metrů, stojí na dvou pilířích a překlenuje úžinu Loch Alsh. Most financovala a postavila soukromá společnost (stavba mostu vyšla na 25 milionů liber), která za jeho používání vybírala poměrně vysoké mýtné. Proti tomu se vedlo spousta sporů a protestů, až nakonec skotská vláda most v roce 2004 vykoupila a mýtné zrušila. O historii bojů proti mýtnému na Skye Bridge natočila BBC filmový dokument.
Viděli jsme i moc pěkný vodopád, traktor a skály. Tady je to jako v Norsku.
V půl šesté je 32° C a my projíždíme přístavním městem Portree. Tam potkáváme i Němce s Porsche, se ktrými jsme se bavili u jeskyně Smoo před několika dny. Svět je vážně malej.
V šest večer najíždíme na nájezdy namístě Rigg Vievpoint.
Péťa stele, děti venčí Tripa, já připravuji venkovní party. Stůl, židle, gril. S Filipem roztápíme gril a rozjíždíme party. Roman, Máťa, Paf a Tomáš jedou Švédskem a my jim posíláme fotku naší grilovačky.
Fouká dost silný vítr, ale my ho zkrotíme.
Gril, párečky, víno, slivovice, hořčice, cibulky, olivy, pečivo, melounová kofola, taneční muzika ze SoundCloud, mořský vzduch, nadpozemský výhled, povídání, tancujeme.
Je to naprosto dokonalé.
Takhle bych si představoval výhled z obýváku domu svých snů. Voda, hory, obloha, to vše s čerstvým vzduchem.
Péťa s dětmi jde do sprchy, já s Tripem ještě posedím a rozjímám o životě. Teď je mi tu neskutečně blaženě a chtěl bych stisknout tlačítko s nápisem Pause, nebo Repeat, aby to tak bylo napořád. Jsem se svými nejbližšími, na úžasném místě a je mi neskonale krásně. V duchu děkuji své rodině, rodině mé ženy, kamarádům a přátelům, svým zákazníkům i panu Beranovi, že tu můžeme být.
Kdybych věřil v boha, děkoval bych i jemu.
I já se osprchuji a dnes si na závěr dne dáme dva díly Top Gearu.
V půl dvanácté už spokojeně usínáme a posloucháme kvílení větru za stěnami našeho pojízdného domečku.
Dnes jsme ujeli 171 km.
Dobrou noc.
