Nějak jsem z té včerejší euforie nemohl spát, tak jsem se šel v šest ráno projít s Tripem. Fičel silný vítr a východ slunce jsme prošvihli.
Píšu deník, Péťa stele a dělá snídani, děti si hrají. Venku je 21°C a v deset snídáme. Po vydatném doplnění energie ještě nějaké hry, malá procházka a v poledne odjezd.
Ve 12:10 složitě parkujeme na placeném parkovišti na začátku stezky k Old Man of Storr. Prý je to jedna z nejznámějších atrakcí na ostrově. Vrchol skály je v 719 m.n.m. a je vidět na míle daleko.
Jdu zaplatit parkovné do automatu (3 libry na tři hodiny), když vtom na mě volá chlápek z opodál stojícího auta. Že má zaplaceno až do čtyř hodin a jestli ten parkovací lístek chci. Podal mi ho do ruky, já mu poděkoval a než jsem se stačil rozkoukat, rozjel se a byl pryč.
Dávám lístek za okno, beru batoh, Filipa a jdeme. Pod vrchol kopce, ke skalním útvarům je to cca 4 kilometry. Startujeme ze 130 m.n.m. a vyjdeme si na vyhlídku v 504 m.n.m.
Fouká velmi silný vítr. Při jeho poryvech mám problém to ustát. Natož Filip.
Jak je to tu hodně známé jezdí sem plno lidí. Zatím nejvíc najednou, co jsme v přírodě potkali. Naštěstí to není takový dav, jako cestou na Preikestolen.
Na vršku pár fotek, svačina a pokochání se výhledem.
Obejdeme obrovské skalní útvary, odlovíme další kešku, pozdravíme se s pár Čechy a scházíme zpátky dolů.
Holky s pejskem nám šly naproti a u auta jsme v půl čtvrté.
Popojedeme na další atrakci. Tou jsou vodopády na řece Lealt River. Jenže už na parkovišti problém. Je malé a plné. K tomu tlustý a hodně arogantní řidič autobusu se Španěly. Všude pobíhá spousta lidí. Stavím na zákazu a s Fildou se jdeme podívat. Vodopády malé, spíš je to taková vodní kaskáda, jsou zarostlé křovím a stromy v úzké, ale hluboké rokli. Nad nimi je pěkná vyhlídková plošina a je tu krásný výhled na moře. Jen těch lidí je tu na můj vkus strašně moc. Uděláme pár fotek a mizíme.
Přejíždíme o pár kilometrů dál a mě nějak nedošlo, že tam by to mohlo být ještě horší. Parkoviště opět plné. Stojí se částečně na asfaltu, částečně v bahně (kde jsem o velký šutr málem prorazil olejovou vanu motoru), jsou tu tři autobusy (včetně toho našeho španělského s tlustým řidičem), spousta nervózních a pobíhajících turistů, dudák v kroji.
Místo je to fantastické, je tu krásný výhled na moře (kde prý jsou často vidět delfíni a velryby), je tu úžasný vodopád a vysoké, kolmé skalní stěny, na informační tabuli se dozvídáme o nálezech dinosauřích fosílií, ale ty davy lidí nějak nedávám.
Ono je to totiž tak, že nemají moc času. Od tlustého řidiče dostanou rozchod na deset minut, během kterých musí stihnout vše vyfotit a vykouřit rychlou cigaretu. K tomu si poslechnout dudáka, koupit nějaký suvenýr, možná vysrknout kafe z plastového kelímku, rychle nastoupit a vyrazit dál.
Na další cestě to završili neochotní řidiči při vyhýbání na úzkých silnicích, spousta namyšlených lidí v obytňácích z půjčovny, místní lidé otrávení z náporu turistů, silný provoz.
Dnes je mi tu prostě ošklivo. Včera cestovatelský ráj, dnes turistické peklo.
K tomu mě otrávila nevrlá pumpařka v jinak pěkném přístavním městečku Uig. Tankuji plnou nádrž nafty a ptáme se na doplnění vody. Ptá se, kolik vody chceme a hned hlásí, že chce 5 pencí za litr. Tedy asi korunu padesát.
Děkujeme, odjíždíme a mě se ostrov Skye definitivně zhnusil. Sice jsem chtěl ještě najít zde žijící Papuchalky, což jsou ptáci se srandovním jménem, srandovním vzhledem a srandovním letem, ale asi se bez nich obejdeme. Fotím je alespoň na informační ceduli.
Oklikou jedeme zpátky do Portree a následně stejnou cestou k mostu Skye Bridge.
Cestou fotím špičatý kopec. Při tom si vzpomenu na Ronalda, který mi kdysi vysvětlil, jaký mají tyto útvary původ.
V sedm večer zastavíme na parkoviště pod vysokým kopcem, díky kterému vysvětluji dětem, jak se otáčí zeměkoule. Pozorujeme rychle ubíhající stín kopce, ale po chvíli nás vyhání Midges.
V autě se najíme a prcháme dál.
Cestou stavíme na pár místech, chceme doplnit vodu do nádrže. I s pitnou vodou jsme skoro na suchu. Nejlíp je na tom Trip. Pro toho vodu ještě máme. Úspěšní jsme až v kempu Broadford, kde za doplnění vody platím 5 liber. Což je ve finále více, než bych zaplatil té neochotné pumpařce.
Skřípu zuby a odjíždíme do přístavního města Kyleakin, na dohled od Sky Bridge a Caistal Maol. To je zřícenina hradu z 15. století.
Brzy bude devět, tak už se nepouštíme do žádných větších akcí a já doufám, že se z toho dnešního rozmrzení dobře vyspíme.
Hygiena, stlaní, v deset už ležíme.
Venku prší a dnes jsme ujeli 130 km.
Dobrou noc.
