Pohodová noc. 16°C, fouká mírný vítr, klid, ticho.
Sepíšu si další díl deníku (dnes je 34. den a já píšu 30. Jsem tedy tři dny ve skluzu a to docela jde), nasnídáme se a jdeme na procházku.
Dáme si jen pohodový okruh po okolí, asi osm kilometrů. Při něm si povídáme, hrajeme slovní hry, vybíráme Tripovi z kožichu malé lepivé kuličky z roští, kterým jsme se prodírali, fotíme stádo krav i krajinu, kterou jsme procházeli, a žokej na koni nás slušně vykázal ze závodního okruhu, kde jsme si chtěli nafotit britské plnokrevníky. Asi proto, abychom od nich neokoukali, jak se závodí.
Po návratu malá siesta, děti si hrají a Péťa nám udělá oběd.
Ve tři hodiny odjíždíme. Dnes se přesouváme jen o pár desítek kilometrů daleko, do městečka Godalming. Tam totiž žije Péti kamarádka Šárka se svým přítelem Mirkem a jejich synem Filípkem. Do Anglie odjela jen na pár měsíců na zkušenou, a ono je z toho najednou třináct let. To to letí…
Na místě jsme nejdřív pár desítek minut hledali správnou ulici i dům, nakonec si to holky musely vyřídit po telefonu a my se po letech shledali. Šárky úsměv je stále stejně široký.
Auto jsme zaparkovali za domem na parkovišti, se svolením Johna. To je majitel celého obytného bloku.
Dostáváme pozvání do domku, kde se seznamujeme s Moravákem Mírou a dvouletým Filípkem.
Následuje přátelské povídání o všem možném, k tomu čaj, kafe, cider, malé občerstvení. Probíráme Česko, Británii, sociální systém, zdravotnictví, školství, politiku, rodiny, práci, i zábavu.
A jak se říká, všude je chleba o dvou kůrkách.
Něco jsme pojedli, popili a spát jsme šli až v půl druhé ráno. Spícího Filipa jsem musel do obytňáku přenést, Niky došla sama.
Jo a všimli jsme si, že tady na jihu už nejsou midges.
Dnes jsme ujeli 75 km.
Dobrou noc.
