Na kraji Storringtonu za parkem bydlí místní smetánka. Ti do svých drahých aut naloží své drahé psy, dovezou je na naše parkoviště, vyloží psy z kufru a jdou na procházku. Na nás se dívají dost nevraživě. Jsme pro ně kočovné socky s ušmudlaným psem ve venkovní boudě, který je navíc přivázaný na zauzlovaný a rozkousaný špagát k zadnímu kolu auta.
Snídaně, procházka, v 11:00 odjezd.
Projíždíme vesničkou Washington. Oproti svému americkému protějšku je to jen malé sídlo srovnatelné s Dolními Beřkovicemi.
V poledne parkujeme u obchoďáku Waitrose ve městě Worthing. Pro zákazníky je to zdarma, ale maximálně na dvě hodiny. Jinak jsme dost bloudili po městě a hledali místo na zaparkování pro našeho Leonida. Všechna byla buď plná, nebo placená.
V obchodě jsme koupili jen čtyři banány a účet jsme si důkladně uschovali kvůli možnosti tu parkovat.
Jdeme se projít po centru města, Péťa tu hledá svojí bývalou školu. Obchůdků, restaurací a uměleckých galerií je tu spousta, školu jsme nenašli. Péťa si to nějak nepamatuje a nechytne se, ani když to vezme od Worthing Pier, kam chodila se spolužáky ze školy na diskotéky.
Ve tři jsme zpátky u auta a přejedeme o půl míle dál, k našemu Morrisons. Waitrose je totiž trochu dražší.
Nejdřív se jdeme najíst do bistra. Chlapec za kasou děsně drmolí a Péťa mu říká, že rozumí trochu hůř. On na to, odkud jsme. Péťa říká, že z České Republiky, on odbíhá a přivádí nechápající kuchařku. Té říká, že my neumíme anglicky a on česky, tak aby nám překládala. Je to totiž Hanka z Moravy a v Anglii žije už pět let.
Objednáme si čtyři jídla za deset liber, v ceně je i pití. Najíme se do sytosti a ještě chvíli spokojeně odpočíváme.
Následuje velký nákup. Něco domů, něco rodině, něco známým. Je toho plný košík a já cítím, jak se mi v kapse uzluje peněženka.
V půl sedmé odjíždíme a přejedeme kousek nad Brighton, kde stojíme na parkovišti u silnice Devils Dyke Road. Ale finální parking vyšel až na třetí pokus. Tam, odkud jsem chtěl zítra na výlet, se nesmí zůstat přes noc. Na druhém jsem neprojel velice zúženou zatáčkou k parkovišti a ještě jednou urval pravou zadní část nárazníku Leonida. Třetí místo už je v pohodě.
Venku fouká silný vítr, je 21°C, Slunce se sklání k obzoru a v autě je fajn, i když má bolístku.
Dnes v noci mají být nárazy větru až 90 km/h. Jak stojíme na kopci bez stromů, které by nás kryly, dost to s námi cloumá. Boudu schovám do garáže, Tripa beru dovnitř a doufám, že nám nic neuletí.
Dnes jsme ujeli pohodových 41 km a v půl jedenácté jdeme klidně spát.
Dobrou noc.
