DEN DESÁTÝ
Tak ráno už zase fouká silný vítr, ale aspoň dýcháme čerstvý a čistý vzduch. A to jsme v nadmořské výšce necelých 100 metrů.
V jedenáct hodin je 27°C, jdeme se projít.
Cikády jsem si vždy představoval jako naše kobylky a on je to přitom takhle ošklivý létací brouk.
Okruh má asi čtyři kilometry, ale Filip má něco zapíchnutého v chodidle a operace na provizorním operačním sále je neúspěšná. Po chvíli se tedy s pajdáním otáčí a s Péťou se vrací.
My tři tvrďáci pokračujeme.
Cestou si prohlížím okolní krajinu i porost. Niky mi k tomu vypráví o své nejoblíbenější hře.
Zajímavé jsou hydranty a malé vodní pumpy. Ty jsou asi každého půl kilometru. Možná kvůli častým požárům vysušené krajiny?
Už jste viděli strom, který má šišky nejenom na koncích větví, ale i přímo na kmeni?
V půl druhé odjíždíme na další nákup, tentokrát do Inter Marché. Vychází to přibližně na jednou za dva dny. Tentokrát jsme v Marguerittes na předměstí Nîmes.
Vedle je samoobslužná čerpačka, dotankujeme do plné.
Do navigace zadávám místo na přespání, které je směrem, odkud jsme přijeli. Jedeme stejnou cestou, budeme to tady mít pěkně projeté.
Místo u řeky, kam nás vede navigace je určitě pěkné, jen je k němu velice špatný přístup po rozbité cestě z prudkého kopce, leží za zákazovou značkou a řeka Gard je tu úplně vyschlá.
Zkusíme to o pár kilometrů dál, u městečka Dions. Příjezd jsem zvolil ze špatné strany, jedu po velice úzké cestě mezi poli, pastvinami a vinicemi a na jednom místě musím přejet i velmi úzký mostek bez zábradlí a svodidel. Péťa se rozklepe strachy a nechce tudy jet. Radši vystoupí z auta, nechá nás projet, mostek přejde pěšky a nastoupí k nám zpátky.
Parkujeme ve stínu vzrostlých stromů a společnost nám dělá francouzský obytňák přestavěný z autobusu.
Péťa nám připraví pestrou směsici na způsob studené mísy, následuje poobědová siesta.
Následuje volný program. Niky si čte, Péťa upravuje a zveřejňuje deník, já s Filipem a Tripem jdeme na průzkum Dionsu.
Je to starobylé městečko s úzkými uličkami a příjemnou atmosférou.
Jo a víte co? My s Filipem jsme jedničky.
Chvíli jsme pozorovali místní, jak hrají pétanque.
V autě jsme v půl osmé, k večeři párky, pečivo a nějaké malé mlsání.
Pokecáme, hygiena, a brzy do pelíšků.
Jen v noci nás asi budou trápit komáři. Zapínám protikomáří lampu, co jsme koupili ve Finsku.
V deset večer je venku 25°C, většinu oken máme dokořán.
Dnes jsme popojeli o 35 kilometrů, většinou cestami, kterými už jsme jeli.
Bonne nuit.