DEN TŘICÁTÝ TŘETÍ
Ráno jsem využil krátké prodlevy v dešťových přeháňkách a s Tripem jsme se navzájem vyvenčili. Když s ním šla později Péťa na větší procházku, schytali to na plno a pořádně zmokli. Po jejich návratu se déšť samozřejmě zmírnil.
Přepisuji naše putování, Filip mě jistí s Kindlem.
Snídáme.
Po vyčištění zoubků jdeme na malou procházku na pláž. Díky odlivu a mírnému sklonu písku se pláž prodloužila asi o půl kilometru. Je příjemné teplo, vítr se utišil a píseček je pořád stejně jemňounký.
Filip mezi ostatními mušlemi a škeblemi objevil i neotevřené ústřice. Zkusíme je ochutnat? Bereme je do auta.
Na místě jsme v půl druhé a tvrdou skořápku ústřic otevírám i bez speciálního nože.
Tělo živé ústřice vydloubnu ven, propláchnu vodou a prohlížím si na dlani.
Nemám odvahu to zkusit, cestu nám prošlápla Péťa. První ochutnávka je na ní.
Odhodlávám se i já.
Je to taková žužlavá, slanokyselá rybí chuť. Cumlám to, koušu, následně polykám. Hodně zvláštní, specifické. Je to na hraně mňamky a hnusu. Nevím, kam to přesně přiřadit, ale pro tuhle chvíli mi stačí ochutnání jen jednoho tvorečka. A navíc je to asi poprvé, co jsem snědl něco živého.
Zkusil i Filip, ale ten to po ochutnání vyplivl.
Bavíme se s maximálně usměvavým černouškem z vedlejšího obytňáku. Zná Českou republiku, před časem pobýval pracovně čtyři měsíce v Brně. Dělal něco pro Pfizer a moc se mu tam líbilo. Jeho slovy to byla: „Úžasná zkušenost“.
Po druhé přejíždíme na pevninskou výspu u Saint-Brevin-les-Pins.
Parkujeme nedaleko vojenského bunkru, na kterém je nainstalován patnáctimetrový model velryby s názvem Aurora. Je to dílo Thomase Monina a v noci prý světélkuje.
Další tip jsme dostali od Romana. Je jím monumentální socha z hliníku, dlouhá 130 metrů. Představuje kostru obrovského, imaginárního mořského hada, jehož obratle se vlní a končí otevřenou tlamou. Ocas monstra je umístěn na hranici odlivu, jeho hlava naopak na hranici přílivu. Socha se odkrývá a zakrývá při každé změně výšky hladiny a postupně má být obalena vegetací a mořskou faunou.
Had má podobný tvar, jako nedaleký most Saint-Nazaire. Celé dílo vytvořil v roce 2012 čínský umělec Huang Yong Ping. Jeho monument Serpent d´Ocean jej přežil.
video – Mořský had Serpent d´Océan
Na protějším břehu zálivu je vidět loděnice The Chantiers de l´Atlanique, což je jedna z největších loděnic na světě. Vybudovaly se v ní významné superlinery, jako například SS Normandie, SS Francie, RMS Queen Mary 2, nebo Symphony of the Seas.
Ta je již od roku 2017 největší osobní lodí na světě, s výtlakem 228.021 tun. Symphony of the Seas je dlouhá 362 metrů, široká 66 metrů a má 18 poschodí. Může pojmout 5518 pasažérů, povolené maximum je 6680 pasažérů a 2200 členů posádky. Mezi výbavu lodě patří dětský vodní park, basketbalové hřiště, plocha na bruslení a dvě horolezecké stěny. Ponor má pouhých devět metrů a celkový výkon motorů nepochopitelných 266.200 koňských sil. Její cena je 1,35 miliardy amerických dolarů.
Projdeme si blízké okolí i se starou námořní pevností, ve které je přístupné muzeum.
V pojízdném bistru ochutnáme palačinky s nutellou a kafíčko.
Přejíždíme most Pont de Saint-Nazaire, který se klene nad ústím řeky Loiry již od roku 1975 a je nejdelším mostem ve Francii. Je dlouhý 3,4 km, široký přes 13 metrů a klene se 61 metrů nad mořskou hladinou. Ocelová mostovka je dlouhá 720 metrů a osm let držela světový rekord v oblasti zavěšeného kovového mostu.
Několik dní před slavnostním otevřením mostu jeho únosnost prý testovali dva sloni z cirkusu Pinder.
Přejezd mostu vede do strmého kopce, na druhé straně nás čeká prudký sjezd.
Město Saint-Nazaire bylo během 2. světové války nejvíce poškozeným městem ve Francii. Projíždíme jeho okrajovou průmyslovou zónou, kde jsou i haly letecké společnosti Airbus.
Dnes asi budeme spát na piknikovém plácku ve vísce Rozé.
Bereme boty, batohy, svačiny a pití a jdeme na malý výlet do ptačí rezervace Marais de Briére-Site Constant. Ta byla založena už v roce 1970 a rozprostírá se na druhé největší bažině ve Francii.
Po návratu ještě výšlap po 128 schodech na 24 metrů vysokou rozhlednu Belvédére de Rozé. Z ní je panoramatický výhled do daleka díky rovinaté krajině kolem. Komu se nechce nahoru, může se na brierské bažiny podívat díky obrazovce v periskopu, která je napojená na dálkově ovládanou kameru na vrcholu stavby.
video – Rozhledna Belvédére de Rozé
V sedm jsme v autě, odpočíváme a síly doplníme malou večeří.
Stojíme za zákazovou značkou tak nevím, jestli nás někdo nevyžene.
Dám si víno, tak to přestávám řešit.
V osm děti dokoukají film v TV, já se podívám na okolí z nadhledu a po setmění se Péťa pokochá noční oblohou.
Do postelí uléháme už v deset hodin a spokojeni usínáme.
Dnes jsme si přičetli pouze 25 kilometrů.
Bonne nuit.