DEN TŘICÁTÝ OSMÝ
Po osmé vzala Péťa Filipa a Tripa na dlouhou, třičtvrtě hodinovou procházku. Prý došli až na vedlejší parkoviště. (Péťa upřesňuje: mimo jiné – i na vedlejší parkoviště 😝, pak do malého lesíka a po cyklostezce na křižovatku k hlavní silnici a zpět).
Po jejich návratu stávkuji s dětmi v posteli a odoláváme pokusům naší velitelky nás z ní vyhnat. Bílou vlajku vyvěsíme až v půl desáté.
Po desáté snídáme a jedna z potravin jsou i vajíčka, která jsme koupili včera s Filipem.
Googlím (stejně jako miliony dalších lidí právě v tuto chvíli) a dozvídám se, že Cité des Tétécoms je největší evropské centrum, věnující se telekomunikacím.
Jinak tohle místo je zase něčím výjimečné.
Satelitní telekomunikační centrum Pleumeur-Bodou stojí za prvním přenosem živého televizního vysílání přes Atlantik, mezi Evropou a USA díky družici Telstar.
V roce 1961 byla započata stavba radomu (zkratka slov radaru a kopule) na tomto místě. Je tu dobrá půda (žulová skála), žádné elektromagnetické rušení, velmi jasný horizont a blízkost laboratoří CNET v Lannionu. Na stavbu bylo použito 4.000 m3 betonu a 276 tun oceli.
11.7.1962 v 0:47 zachycuje 190 přítomných techniků první televizní snímky, přenášené živě přes satelit z Andoveru v USA.
Tato anténa je poslední na světě, druhý random v USA byl již demontován.
Na parkovišti jsme poslední, všichni už odjeli. V poledne je následujeme.
Přejedeme na nedaleké pobřeží Růžové žuly.
Většina parkovišť je tu pro osobáky s omezením výšky, jsou placená, nebo je tu zákaz pro obytky. Parkuji ne úplně ideálně na dohled od Aquarium Marin de Trégastel.
Dojdeme na pobřeží a podél pláží asi dva kilometry…
…do příjemného hájku s bludištěm z velkých balvanů. Skaliska si prolezeme a k velkému údivu ostatních si zahrajeme i na babu.
Nechci hejtovat, ale skály a balvany jsou spíš do hněda. Možná při jiném nasvícení se to může zdát růžové. Každopádně nám to nekazí podívanou na ně a prolézání mezi nimi.
Cestou zpátky odhaduji pokles výšky mořské hladiny díky odlivu tak na osm metrů. Filip se ptá, od čeho se tedy počítá výška vrcholů hor, tedy nadmořská výška? Přemýšlím o tom a sám nevím. Z výšky hladiny při odlivu, při přílivu, nebo se to nějak zprůměruje?
V místní cukrárně si každý dáme kopeček zmrzliny, mají tu na výběr ze 47 druhů. Zkusíme pistáciovou, karamelovou a vanilkovou. Kopeček za 2,8 euro, točená by byla za 3,2 euro. Zmrzliny jsou luxusní a v tom teplém počasí báječně osvěžující.
Filip si v suvenýrech u akvária kupuje plyšového žraloka, prý mu nemohl odolat.
Všímáme si, že na okolní stavby se používá okolní, specificky zbarvené kamení.
Přejedeme asi 60 kilometrů na parkoviště v Bréhel. Ještě pořád je tu plno osobních aut a jeden obytňák.
Děti si hrají, Péťa připravuje večeři, já sepisuji dnešní den se sklenkou vína.
Ozve se zaklepání na okénko a venku stojí nějaký chlápek. Jdu ven a on něco nesrozumitelně mumlá a ukazuje pod auto. Asi jsem špatně dovřel vypouštěcí ventil na odpadní vodu a je pod námi malá loužička vody. Zavírám ventil, děkuji a on že to není problém, že se nic neděje. Trochu se mu motá jazyk, má dost upito. My neumíme jeho řeč, on naší a anglicky neumí. Chlápek odchází, my se vracíme ke svým činnostem.
Asi za dvě minuty se vrací, v ruce má nějakou velkou deku. Je opilý a Péťa se začíná bát. Řeším s ním vedle auta, co chce, na sobě mám jen trenky a tričko, jsem bos. Složitě mi vysvětluje, že je hasič a že mi dá speciální chladící deku. Snažím se jí odmítnout, ale nedá si říct. No a hádejte se s opilcem, když si moc nerozumíte.
Sahám do garáže a dávám mu plechovku Plzně. Odmítá, po chvilce dohadování mi přehazuje deku přes ramena a odchází.
Jelikož mám taky trochu upito, chlápek je mi vlastně docela sympatický. Beru Plzeň a jdu mu jí vnutit, jako on mě deku. Srandovně jsme si pokecali. Jmenuje se Yannick, pivo si nakonec nechal a hasič je francouzsky pompier.
Yannick nám přinesl další dárek a to roušky.
Tak jsem se s ním zašel ještě vyfotit a pak už byl klid.
Pustíme si film a pořád posloucháme, kdy se k nám ještě vrátí. Ale naštěstí se zasekl ve vedlejším obytňáku a k nám už nedorazil.
V jedenáct klidně uléháme a těšíme se na klidnou noc.
Dnes 70 km.