Někdy v průběhu noci jsem se probudil chladem a musel jsem se zavrtat po krk do peřiny. Nějak jsem si na to předešlé horko zvykl, ale na dnešek se dost ochladilo. V sedm hodin je venku dvacet stupňů.
Ve větvích nad námi vrká hrdlička a stromy na parkovišti vrhají dlouhé stíny.
Péťa si šla ven zacvičit, a přitom jí vyrušil cizí pes. Obíhal kolem auta a pomočil nám stůl, který jsme měli opřený o vedlejší strom. Trip se mohl zbláznit, ale byl připnutý vodítkem k zadnímu kolu.
Pozoruji komáry, kteří jsou v Itálii krvelačnější, agresivnější, rychlejší a jinak zbarvení než ti naši.
Nedaleko od nás jsou popelnice na tříděný odpad. Sice se tu tak nějak jakoby třídí, ale ve finále je to na prd, jako u nás.
Přijel chlápek v oranžových kalhotách s malým náklaďáčkem a pytle ze tří barevných popelnic (bílá, žlutá, modrá) naházel na korbu, všechny na jednu hromadu.
A jak zpívá Míša Růžičková, Hej ty, já jsem taky popelář, hej ty, kolik toho dneska máš…
V poledne nabereme vodu a odjíždíme.
Po pár stech metrech nás zdraví milá Italka v autě.
I když to možná nebyl pozdrav. Možná troubila proto, že si myslela, že jí dám přednost na úzké silničce. Jenže já už jsem pochytil ten italský styl řízení, a navíc jsme větší, takže máme přednost.
Na další cestě si Péťa všímá pumpy, kde prý mají naftu za 1,81 euro. Nezdá se mi to, ale po kilometru se otáčím a vracíme se.
Nafta tady stojí 1,91 euro, ale i tak je to dobrá cena.
Jak už jsem se dočetl dříve, na samoobslužných stojanech se musí nejdřív zadat číslo stojanu, pak vložit karta, zadat PIN, zmáčknout tlačítko nafta a znovu zadat číslo stojanu.
Někde v průběhu zadávání přišel chlápek a něco mi povídal. Tím mě vyrušil a já nezadal to druhé číslo stojanu. Chlápek se ptal na českou vlajku za oknem a že zná našeho fotbalistu Nedvěda z „republika čéka“. Ten přeci hrál za nějaký italský klub. Myslím, že AC Milán? Nevím přesně.
Zasouvám pistoli do hrdla nádrže a ono se nic neděje. Chlápek ochotně pomáhá, zadal podruhé číslo stojanu a tankuje nám do plna. Myslel jsem, že je to pumpař a přemýšlel jsem, jak mu zaplatím tu přirážku za obsluhu. Ale on se jen rozloučil, nasedl do auta a odjel. Péťa mu chtěla dát aspoň naši sušenku za ochotu, ale nestihla to.
Takže díky, chlape.
V jednom pobřežním městě nákup v Lidlu a dopřejeme si osvěžení výbornými nanučky.
Ve dvě hodiny dojedeme na plácek hned u pláže podle P4N a jdeme do vln.
Stál tu baworák a jeho řidič je dost zcestovalý. Kufry měl polepené samolepkami navštívených zemí a byl i u nás.
Z vedle stojícího obytňáku vystoupil Ital, podíval se na SPZku a zeptal se, jestli jsme z Chorvatska. Tak jsem mu to vysvětli a ukázal na mapě. Za to nám poradil, kde jsou sprchy, které jsem stejně nenašel.
Vlny ve vodě jsou dnes ještě větší než předevčírem. Plaveme k nedalekým vlnolamům a moře nám připadá teplejší než vzduch. Na tomto místě je skvělá kombinace oblázků na pláži a jemného písečku ve vodě.
Do vody jsme dostali i Péťu. Zaplavala si a pak si šla dát sprchu do auta. To my na sobě tu zdravou mořskou sůl necháme působit trochu déle a postavíme si další nedobytný hrad. Z Filipa možná bude stavitel.
Díky vlnolamům, které usměrňují mořské proudění, jsou na hladině takové pozvolné, vysoké a dlouhé vlny. Díky tomu máme chvílemi pocit, že plaveme do kopce a následný sešup dolů je ještě zábavnější.
Slaná mořská voda s vyšší hustotou příjemně nadnáší na hladině a trochu štípe v očích.
U pláže by se nemělo zůstávat přes noc, i když dva italské obytňáky tu stojí. Nechceme riskovat jakýkoliv postih a problémy, na noc přejedeme jinam.
Za deset sedm jsme na šest kilometrů vzdáleném štěrkovém plácku v San Marco, hned vedle krásně zrenovovaného kostela Parrocchia di San Marco alle Poludi.
Nově přistavěná část je umně a s citem zakomponována k původní stavbě. Okolo kostela čisto, uklizeno a se stylovou výzdobou.
Na parkovišti už tak čisto není, ale to už tak někdy bývá.
K večeři máme vynikající těstoviny s tuňákem a zeleninou, mozzarellku s rajčátky, já navíc české pivečko. Děkujeme, Peťulko.
Studuji mapu a aktuálně jsme 800 kilometrů vzdušnou čarou od domova. Na první Velké cestě jsme byli úplně nejdál na norském Nordkapu a to bylo vzdušnou čarou 2.382 km. Zatím jsme najeli 1.400 km, Skandinávie byla celkově necelých deset tisíc kilometrů.
Letos opravdu na pohodu a odpočinkově.
Tak ještě malá večerní procházka, proletím se po okolí a do hajan.
Dnes jsme ujeli klidných 40 km.
Dobrou noc.