Dnešní noc nic moc.
Hlídal nás JOULUPUKIN, tak jsme se přeskupili. Dospělí v ložnici, děti v obýváku. V noci klid, až na nedalekou husky farmu.
Odtamtud se cca každé dvě hodiny ozývalo děsné štěkání a vytí a to nás velké vždy probudilo.
Vstáváme v půl deváté a venku je 23°C
Snídáme, já dopisuji deník a Péťa bere děti k JOULUPUKINOVI. Lze se s ním vyfotit, jen nevím, za kolik.
Po chvíli jdu za nimi do vesničky a zkouším poslat deník. Posílám jen popis bez fotek. I tady to jde moc pomalu a seká se to.
Zavírám NTB a jdeme si projít teď již otevřené obchůdky.
Prohlížíme si slavné laponské nože MARTTIINY (je tu vystavený i nůž za 1.600 euro – to je přes 40.000,- Kč!!!), Péťa si kupuje trendy laponskou tašku přes rameno, vybíráme přívěšek Mátě.
Fotíme jich víc a posíláme přes WhatsApp, ať si vybere. Jenže to se z neznámého důvodu nelíbí otylé paní a otylému pánovi z obchodu.
Pořád kolem nás chodí, demonstrativně mlaskají a kroutí hlavou. Paní je nám stále v patách mezi regály a dívá se, jestli zase něco nefotíme.
Je to značně nepříjemné…
Jeden přívěsek kupujeme hned, pro druhý se vracíme až za chvíli.
Na ten dávám Péťe drobné centy, ale pán opět mlaská a kroutí hlavou, že ty drobné nechce.
Tak má smůlu, jdeme do jiného obchodu. Vidíš Máťo, jak pro tebe trpíme?
Divná zkušenost, taky zkušenost.
Děti se chtějí vyfotit s JOULUPUKINEM, ale je tam dlouhá fronta. Tak jdeme zase pryč.
Alespoň jsem vyfotil schéma, jak funguje rotace Země. Ona je totiž dutá a je v ní plno koleček.
A ještě v dnešní době je spousta lidí, kteří věří, že Země je dutá. Kdo chce, ať zkusí najít na webu. Já se u toho moc bavil.
Viz Dutá země a stránky Tadesco. Nebo tak nějak.
Dál se vyfotíme u tlusté čáry protínající tyto atrakce s nápisem Arctic Circle. Několikrát jí přeskočíme tam i zpět, ať máme do zásoby.
Vše důkladně vyfotíme (je tu i Land Rover z Číny), a jdeme zpátky do auta. To už jsme ani nezamykali.
Odjíždíme v půl druhé. Přejedeme jen naproti přes silnici na pumpu Neste.
Tam doplníme vodu a popojedeme o dvě stě metrů dál na pumpu Shell. Je tam levnější nafta.
Uvnitř si dáme párek v rohlíku a gyros (oboje nic moc) a pošlu pár fotek k deníku. Péťa si na WC nabere teplou vodu a přemáchne nějaké prádlo.
Pán, co nám tankoval naftu do auta nám poradil, že v Rovaniemi bychom mohli doplnit plyn do naší lahve.
Ta už je skoro na konci s dechem. Opět se tam tedy vracíme (je to asi desek kilometrů), nacházíme správnou ulici, ale firma Aga nikde.
Ptáme se v jednom autoservisu, pak nějakého pána, několikrát se vracíme a nakonec sami náhodně nacházíme.
Mají tu plno bomb a nikde nikdo. Na druhé straně parkoviště je milá slečna a ta se nás ujímá.
Technické věci nám moc nejdou vysvětlit, tak jí ukazujeme naší lahev a přechodky na plnění z různých stojanů.
Nic z toho prý nebude pasovat na jejich plnící zařízení. Jedině koupit celou novou lahev. To samozřejmě nechci.
Ještě nás posílá do nedaleké prodejny nových obytných aut a příslušenství. Tam je příjemná paní a mírně namyšlený pán.
Ten se s námi vůbec nebaví. Pouze prostřednictvím hodné paní. Když mu povíme, co chceme, tak nám sdělí, že nikde ve Finsku plyn nedoplníme. Děkujeme, odcházíme.
Odjíždíme tedy s nepořízenou, alespoň jsme se hezky projeli.
Po silnici č.4 znovu přejíždíme polární kruh u Santovy vesničky. Pán ze Shellky nám blbě poradil a ještě dostal euro spropitné.
Jedeme asi deset kilometrů na parkoviště, které jsme míjeli včera. Místo míjíme, tak se musím otočit a kus vrátit.
Tahle oblast je vůbec o vracení se na stejná místa.
Na parkovišti je mezinárodní sraz cestovatelů.
Jsou tu auta z těchto států: Německo, Švýcarsko, Polsko, Nizozemí, Ukrajina, Velká Británie a Česká republika.
Všechny zdravíme a jdeme si zaplavat. Voda v jezeře OLKKAJARVI je luxusně teplá a opět zbarvená do hněda.
Lepší hnědá, než zelená. Pár temp s námi udělala i Péťa. To je po hodně dlouhé době, co jí vidím v přírodní vodě.
Zdržíme se tu asi hodinu a půl a na další cestě stáčíme kola Leonida opět k severu.
V městečku SODANKYLA nakupujeme v Lidlu. Mají v akci i bateriový hubič na komáry.
Sháněl jsem ho na poslední chvíli doma, ale nikde neměli. Kupuji ho a uvidíme, jestli bude fungovat.
A Filip ulovil rybu v regálu.
Z obchodu odjíždíme v devět večer. Pořád svítí sluníčko a pořád je teplo.
Po pár kilometrech odbočuji z hlavní na vedlejší, pak po štěrkové cestě na parkoviště u VIIANKIAAPA.
Cestou okolo auta poletují stovky obřích vážek. Hitchcook by o nich jistě napsal knihu. Místo ptáků, by se to jmenovalo Vážky.
Podtitul by to mělo: Obří masožravé vážky útočí!
Péťa připravuje pozdní večeři a spaní, já jdu s dětmi a pejskem kousek do lesa.
K těm masožravým vážkám se přidávají krvežíznivý komáři a obří, otravná hovada. Po chvíli nás bolí ruce z jejich odhánění.
V autě večeře – hrachová polévka a chleba s lososem, sladké pivo, následně hygiena. Trip leží na zádech a funí. Je úplně uvařenej.
Zkouším hubič komárů. Honíme s ním po autě jednoho dobře vyvinutého jedince a vhazujeme dovnitř.
Dvakrát nám uletí, napotřetí se z něj zajiskří a je po něm. Sláva, funguje to.
V půl dvanácté už ležíme a čteme si knížky.
Dnes jsme najeli 186 km a pořád se nám tu líbí.