Budím se v sedm. Venku je jasno a fouká silný vítr. Dnes by byl na Nordcap skvělý výlet.
Bylo by vidět pěkně do daleka. To by byla panoramata.
V osm beru Tripa a jdeme se vyčůrat. Sedám si na velký kámen, pozoruji ten klid okolo a rozjímám.
Po chvíli se dívám, kde mám psa a vidím ho asi dvě stě metrů daleko, jak se ukrutnou rychlostí žene za sobem.
Volám na něj, pískám, ale instinkt lovce převládá a běží dál. Letím za ním, ale samozřejmě nestíhám.
Asi po půl kilometru se mi ztrácí za horizontem.
Mám jen kraťasy a mikinu, pod tím nic, a na nohou gumové žabky.
To vážně není nic moc na terénní běhání po vřesovišti přes kameny a honění se za psem.
Dám si tak tři kilometry ranního krosu a jsem úplně propocený. Mezi tím se zastavuji, rozhlížím a volám. Pes nikde.
Oklikou se vracím k autu. Beru si pohorky a dalekohled, že půjdu hledat dál.
Nějaký pán mě zdržoval, a prý jestli mám PIN na vícenásobný vstup na Nordcap.
Asi jsem ho trochu odbyl, protože nevypadal moc nadšeně. Odcházím od auta, a kdo myslíte, že stál za mnou?
Ano, Náš tulák, úplně schvácený Trip. Když ho pán viděl, pochopil, že se mi ztratil. Asi už bych ho neměl pouštět na volno…
Ostatní z týmu už jsou také vzhůru. Na horizontu západního kopce vidíme stádo sobů. Péťa i Filip jdou za námi a jdeme k nim.
Péťa se po pár stovkách metrů vrací. Nechce nechat Niky samotnou v autě. S Filipem chodíme po kopcích a vyhlížíme to stádo.
To se zatím někam přesunulo a už jsme ho neobjevili. Místo toho jsme našli sobí roh. Samozřejmě ho bereme sebou.
Při cestě zpátky jsme si postavili sněhuláka a zkoulovali se na sněžném poli o velikosti cca 15×6 metrů.
Zpátky v autě následuje v půl jedenácté vydatná snídaně, po dvanácté oběd.
Z parkoviště to vezmeme ještě na sever k tomu turistickému poutnímu místu. Je to asi šest kilometrů zatáček a kopečků.
Zastavíme na chvilku v zákazu před bránou, kde se platí mastné vstupné.
Platí se cca 500-, Kč jednorázové vstupné za osobu, nebo 750-, Kč vícenásobný vstup na 24 hodin.
Na parkovišti je plno aut a spousta lidí. Místo je to jistě magické, ale ty davy to trochu devalvují…
Bleskově se vyfotíme u cedule s tím magickým nápisem a jedeme na Jih.
Tohle místo je nejsevernější, kam jsme dojeli. Teď už se budeme jen vracet.
Cestou dolů z kopce potkáme přes deset autobusů plných turistů. Vozí je cestovky, nebo jen kyvadlová doprava z níže položených kempů a hotelů.
Turismus je byznys a tohle místo nás všechny přitahuje.
Dojíždíme do SKARSVAGU, což by měla být nejseverněji položená rybářská vesnička Evropy.
Auto necháme na parkovišti, kousek od turistického informačního centra.
Odtud se pořádají výpravy lodí do severních moří a na vyhlídku na velryby.
Na cenu se radši ani neptám. Stejně není jisté, jestli bychom tyto majestátní tvory viděli.
Jak je tu napsáno, je to samozřejmě bez záruky.
Také je tu malý bazének s obřími kraby. Bez nohou mají průměr těla 20 – 50 centimetrů. S nohami jistě přes metr.
Jsou to obří hovada a tady se jim říká KINGS KRABS.
Samozřejmě je fotíme, stejně jako pár ostatních turistů. Z těch se záhy vyklubou čeští cestovatelé na jachtě.
Mají loď v přístavu a řeší nějaký problém na lodním motoru. Bez toho se špatně manévruje v přístavech.
U auta se s námi dává do řeči sympatický pár a fotí si mapu naší cesty.
Oni jsou z Austrálie, letadlem přiletěli do Itálie, tam si půjčili auto a teď jsou až tady. Jsou milý a navzájem si přejeme šťastnou cestu.
Holky zůstávají v autě a my tři chlapi jdeme na výlet.
Na druhé straně hřebenu vysokého kopce je keška a přírodní zvláštnost KIRKEPORTEN
Jdeme mezi domky, stoupáme vzhůru a pak nás šipka navigace posílá přímo vzhůru do kopce.
Jenže to nám v cestě stojí dům a pěkně upravená zahrada místních obyvatel. Starší manželé jsou na zahradě a něco na ní upravují.
Ptám se pána, jestli můžeme projít.
On se na mě jen klidně usměje a řekne něco ve smyslu: můžeš jít, kudy chceš, pokud neuškodíš a navíc nám popřeje dobrou cestu.
Vrátím mu úsměv, poděkuji a opatrně projdeme přes jejich zahradu. Paní za námi ještě volá, kudy je lepší cesta. To je pohoda…
Na místě se zdržíme přes hodinu. Prolézáme obří skálu s dírou i přilehlé útesy. Cítím se tu úžasně.
Trip si tu opět pochutnal na mořských ježcích.
Zpátky přes kopec se Trip chce kamarádit s malým Bišonkem Simbou. Ten ale není moc kamarádský a málem pokousal i svou paničku, když ho chtěla uklidnit.
Další cesta v pohodě a zpátky ve SKARSVAGU fotíme soba kousek od parkoviště.
Po návratu nás Péťa posílá za Čechy na jachtu. Chtěli si půjčit nějaké nářadí, oprava motoru se jim prý nedaří.
V autě si dáme polévku s pečivem a jdeme se družit. Beru slivovici a nářadí a jdeme na opravárenskou exkurzi.
Víc hlav víc ví, probíráme co a jak. Potvrzujeme předešlé předpoklady. Odešla cívka u startéru. Bez ní nejde startér a nenaskočí motor.
Moc jsem nepomohl, ale aspoň jsme si pokecali, popili, pokecali a zarybařili. Niky chytla i dvě malinké rybky na pytlačku a pak je zase pustila.
Já s Filipem to zkoušíme s naším prutem a nic nechytáme. Pan kapitán vzal malý člun a svezl děti jen tak po přístavu a nechal děti řídit.
S kapitánem se bavím o lodi. Je to jeho dílo. Stavět jí začali v roce 1990, na vodu byla spuštěna v roce 2009. Délka 10 m, výška stěžně 13,5 m, ponor 1,5 m, váží 6,5 tun. Je totiž kovová a v kýlu má 1,8 tuny olovněné zátěže kvůli stabilitě celé lodi. Na lodi je momentálně šest lidí, plus kapitán. WC splachovací. Jedním čerpadlem se napustí voda do nádržky, do toho se vykaká a druhým čerpadlem se to vypustí do moře. Jo a pan kapitán je se svojí manželkou přes zimu instruktor lyžování v Rakouských Alpách.
S Filipem ještě zkoušíme rybařit na velkém molu v přístavu, ale zase nic. Buď máme špatné ruce, prut, je špatný čas, nebo nám to ty ryby dělají naschvál. Trochu prší, tak se jdeme schovat do auta a rybí večeře nebude.
Už na návštěvě na jachtě jsme se dohodli, že je tu pěkně a že tu přespíme. S tou slivovicí by stejně asi nešlo řídit. To je totiž špatný spolujezdec…
Dopíjím tedy láhev sektu, vždyť už nikam nemusíme hnát.
Po pozdní večeři klasika: sprcha, zuby, povídání, knížka, zprávy domů, nějaká muzika.
V devět večer je venku třináct stupňů, v autě máme příjemných dvacet.
V deset už ležíme a čteme o Trishe. Chudinka nebohá. Snad to s ní dobře dopadne.
Dobrou noc.
Dnes jsme ujeli 21 km.