Idylku ranního kaňonu ruší cinkání zvonků, zavěšených pod ovčími krky. Menší stádo asi osmi oveček s mladými se prochází po parkovišti.



V údolí, sevřeném z obou stran vysokými kopci je stín, tak nás po dlouhé nebudí tak ostrý sluneční svit.
Dáme si vynikající a pestrou snídani a vtom se ozve rána. Jedna paní při parkování najela do jiného auta.
Chvíli se rozčilovala, pak přeparkovala, a za stěrač toho nabouraného auta dala lístek s adresou a telefonem.
Balíme se a odjíždíme na nákup do deset kilometrů vzdáleného obchodu.
Naše pěkné místo si ohraničíme z kamenů, a necháme tu i stůl, židle, boudu a deku. Aby nám to nikdo nezabral. Ti Češi…
V obchodě pečivo, klobásy na gril, trochu wifiny a vodu do nádrže a lahví. Při tom pár obrázků okolí:




Po návratu máme místo volné, většina ostatních je obsazená.

Ve dvě odpoledne jdeme já, Filip a Trip jdeme na výlet.


Asi pět kilometrů daleko je most GORSABRUA, ze kterého se skáče bungee jumping.
Cesta příjemně stoupá, my se kocháme výhledy na údolí a překonáváme nástrahy v podobě malých potůčků.




Na vyhlídce na most si dáme malou svačinu, ale dlouho se nezdržíme. Je tu několik tisíc malých mušek. Za mávání rukou odcházíme dál.



Most není nijak zabezpečen a lze ho nad kaňonem přejít.
Je to děsná výška a pohled do úzké soutěsky s burácejícím vodopádem pár desítek metrů daleko je dost klaustrofobický.
Nejsem si jistý, jestli bych ten krok do prázdna udělal.







Na druhé straně údolí je turistický přístřešek s příjemným výhledem do kraje.
Je tu i rodinka na pikniku. Mají rozdělaný oheň a vaří si čaj. Okolo chatky trháme plné hrsti těch severských plodů.
Sakra, jak se to vlastně jmenují? Bereme i holkám, ať ochutnají, když už s námi nechtěly.




Svítí sluníčko, chvíli posedíme, pokocháme se výhledem a jdeme zpátky druhou stranou.
Cesta se po chvíli napojuje na „silnici“ k Haltě. Kličkujeme serpentýnami dolů a cestu si občas zkrátíme terénní zkratkou.
U toho si povídáme a řešíme životně důležité věci. Jak jinak, s Fildou



Překračujeme i „náš“ most.
Náš malý výlet byl 9,5km dlouhý a dost jsme si ho užili.
Holky mezitím odpočívaly, praly, uklízely, sušily, připravily ohniště a tak podobně. Za to jsme je odměnili těmi dobrými plody.
Péťa udělala vynikající palačinky a všichni jsme si na nich moc pošmákli.
Niky nám v půl sedmé zapálila připravený oheň a my si na něm opekli zakoupené klobásky. To vám byla dobrota…




Dětem jsem nanosil placaté kameny a ony si na ně ohořelými klacky malovaly pravěké kresby. Podobné, jako byly v ALTĚ.

Venkovní idylka v oblasti ANKERLIA i nadále pokračuje ohněm, kresbami, povídáním, sladkým pivem a zprávami domů.
Kolem deváté sprcha, zuby, pak pelíšky a knížka.
Dobrou noc.
Dnes jsme najeli 20km.