V deset ráno je venku 15°C, šedivé nebe a my jsme se vyspali pěkně do růžova.
Ještě chvíli se povalujeme v posteli a čteme o holčičce. Trisha tráví svojí první noc sama v lese.
Péťa při ranním venčení Tripa našla čtyřlístek.
Po snídani
vezmeme holky k vodní soše HAVMANNEN, na oplátku nás holky vezmou na nákup do obchoďáku.
Nevím, kdo je na tom lépe… V obchodě nakoupíme nějaké potraviny a hlavně další háčky na ryby.
Sbalíme se, probudíme k životu Leonidovo litinové srdce a vyrážíme do dalšího dne.
Ten je dnes takový nezáživný, pouze přejezdový.
Projeli jsme šest mýtních bran. Z toho dvě zbytečně. Chtěl jsem zkusit rybařit ve fjordu, tak jsem odbočil z hlavní doprava.
Tam byla jedna z mnoha dnešních bran. Ujeli jsme asi dvacet kilometrů, ale nikde jsme nenašli vhodné místo.
Tak jsem to otočil a mýtnou bránu si dal ještě jednou v opačném směru.
V jednom tunelu jsem z nudy počítal obytňáky. Tunel měl 1.500 metrů a naproti nám jelo šest obytných aut.
Jednoduchým výpočtem jsem došel k tomu, že průměrně potkáme jedno obytné auto, každý jeden a půl kilometru. Je jich tu prostě moc. Včetně nás.
Chvílemi prší a pouštím stěrače. I ty fungují bez problému.
Dnešní cesta je taková nijaká, nezáživná. Možná je to počasím – prší, na obloze mraky, je šedivo.
Okolo silnice jsou jezera s ostrůvky, dost mi to připomíná Finsko.
V sedm večer parkujeme na pěkném asfaltovém parkovišti mezi stromy.
To leží na břehu říčky NAMSEN, kousek pod vesnicí NAMSSKOGAN.
Stání je trochu z kopce, tak vytahuji plastové nájezdy pro vyrovnání auta (poprvé na Velké cestě), a najíždím na ně jako profík, na jeden zátah.
Připravujeme prut na další rybaření. Šmodrcháme na původní vlasec nově koupené háčky a návnady.
Teď to půjde samo a ryby budou plavat ve frontě, aby se nám směly napíchnout na tu nádheru.
Jdeme se kousek projít a Filip hlásí motorku z Čech. Manželský pár z Berouna hledá místo pro dnešní noc.
Paní je taková zima, že si ani nesundala helmu. Příjemně si popovídáme a přitom pozorujeme, jak na parkoviště přijíždí další a další auta.
Jelikož už se sem nikdo další nevejde, opět se vydávají na další hledání. Tenhle plac jsme ulovili na poslední chvíli.
Po malé procházce rozbaluji gril, na kterém si opečeme klobásky k večeři.
Do toho děti krmí kachny v říčce, a klidnou atmosféru podtrhujeme hraním karet.
Po večerní hygieně uléháme do pelíšků a v půl jedenácté už se nám zavírají oči.
Po silnici občas projede opozdilé auto, a nikdy nekončící šumění vody mezi kameny je příjemný podkres odpočinkového spaní.
Dobrou noc.
Dnes jsme se přesunuli o 229km.