Díky uspávajícímu zvuku vody zurčící přes kameny v řece NAMSEN jsme měli opět klidnou noc.
Neskromně musím přidat, že svůj velký podíl na tom má i mé perfektní vyrovnání auta do roviny.
I Leonidovi se díky tomu dobře odpočívalo. Všichni jsme tedy nadmíru spokojeni.
Protože je venku jenom jedenáct stupňů, ještě se válíme v postelích, a povídáme si o všem možném.
Pak se ale Péťa neprozřetelně podívala kolik, je hodin a ono bylo půl jedenácté.
Takže vyskočit z postelí, obléknout, vyvenčit a podrbat Tripa, ustlat, prohnat kačenky u břehu, připravit a sníst snídani, pozdravit se s ostatními.
Prostě další dobré ráno.
V jedenáct přijíždí, a u silnice parkuje dvoupatrový autobus plný Německých turistů.
Řidiči jim opět vynášejí stoly, tentokrát je ke kafi i občerstvení, které si po vystání dlouhé fronty vyzvednou.
Všichni se rojí na našem malém plácku (cca 20×30 metrů), jako mravenci.
Pobíhají okolo, halekají, vše si fotí, a tím mi trochu kazí tu poklidnou ranní (pardon, dopolední) atmosféru.
S jídlem a plastovými kelímky v ruce se bezradně rozhlížejí, kam si to odloží. Někteří to vyřeší odpadkovými koši, které jim nahrazují stolky.
No, každý to máme jinak. Po hodině je řidiči naženou do autobusu jako dobytek z pastvy, a jedou na další místo.
Chvíli si zahrajeme karty a v poledne se jdeme projít proti proudu NAMSENU.
V jednom přístřešku trénujeme vytí. Náš věrný průvodce Trip se tohoto úkolu zhostil a snažil se nám předat své zkušenosti. Snad nás u toho nikdo nenatočil…
O kus dál proti proudu je tahle zajímavost:
A ještě se nám přihodilo toto:
Zpátky na parkovišti si všímáme auta s českou SPZkou. Je to manželský pár z Říčan, který Norskem cestuje společně s dětmi, jako my.
Asi hodinu probíráme naše cesty, zážitky i pěkná místa. V Norsku nejsou poprvé a nám jsou velice sympatičtí.
Z tohoto pěkného místa odjíždíme až ve tři čtvrtě na tři. Je jasno, na obloze mezi mraky vykukuje sluníčko a cesta je hned příjemnější.
Podél silnice jsou početná stáda krav a ovcí, pozorujeme okolní kopce, lesy, řeky a mosty.
Ve městě GRONG stavíme na parkovišti.
Máme v plánu tu chvíli pobýt, vyprat nějaké prádlo a vyrazit na další cestu. Jenže je tu zase moc pěkně. S Filipem odlovíme kešku,
s Tripem se vyblbneme u řeky,
a objevíme spoustu keřů obsypaných malinami a rybízem.
Baštíme je na místě a následně tyto vynikající plody trháme i do misky holkám.
Péťa pere a myje Filipovi hlavu,
a jelikož to vzala ve velkém, rozvěšujeme prádlo a zůstaneme tady do rána.
Přijelo pár dalších obytňáků, děti si hrají s holčičkami z Nizozemí a vyměňují si kontakty.
K večeři polévka s chlebem. Jako dezert čerstvě natrhané maliny a rybíz v jogurtu. Delikatesa!
V deset večer už zase ležíme a čteme. Venku je příjemných 18°C a pořád je světlo.
Světlo je i v jedenáct, i když venku svítí lampy.
Dnešní den byl pohodový, a víceméně odpočinkový, a najeli jsme při něm 73km.
Dobrou noc.