V půl desáté (takhle brzy???) nás Péťa tahá z postelí při přípravě snídaně.
Venku poprchává, je šedivo a 9°C. Uvnitř jsme si to vlastními těly vyhřáli na přijatelných 14°C.
Snídáme, doplňuji fotky k deníku, probíhá hygiena, venčení a v pravé poledne odjíždíme.
Čeká nás další porce serpentýn a prudkých zatáček. Z nich vidíme i část obřího ledovce, spali jsme kousek pod ním. Ale stejně není dobré počasí na výlet, tak to ani nevadí.
Ve městě BYRKJELO parkujeme u obchodu, kde zrovna probíhá „one man show“ koncert zřejmě místního písničkáře. Objevuje se sluníčko a příjemně se otepluje. Péťa jde na nákup, my tři kluci na obhlídku okolí, Niky zůstává v autě.
Kousek za obchodem je výstava GLOPPEN SKULPTURPARK. Jsou tu desítky plastik jakéhosi (opět asi místního) umělce. Hned vedle po dešti silně rozvodněné, zkalené, a ze břehů vylité řece STARDALSELVA je to zajímavá podívaná.
Další naše cesta vede údolím s vysokými skalními štíty s četnými vodopády.
Nalevo, před vjezdem do 6,5km dlouhého tunelu FJAERLANDSTUNNELU je v sedle, mezi vysokými vrcholy další ledovcový jazyk. Podle mapy je to JOSTEDALSBREEN.
Za tunelem další vyhlídka na ledovec. Tam už na chvíli stavím a udělám pár fotek.
Při odjezdu jsme si všimli i pár krav, motajících se po silnici před tunelem.
Na další cestě, po sjezdu do údolí si vpravo všímám velkých soch mamutů. Dětem nic neříkám, otáčím Leonida a vracíme se zpátky. Opět to nebyla chyba. Na místě je velké muzeum: BREMUSEUM GLACIER CENTER.
Nejdřív se vyfotíme s mamuty a u venkovní vodní atrakce.
Následná návštěva uvnitř byla skvělá.
Názorné ukázky práce při zkoumání ledovců, pravý mamutí kel,
plastika vnitřku ledovcové jeskyně, schéma a názorná ukázka funkce vodní elektrárny z ledovcové vody,
ukázka usazování sedimentů ve vodě, vysvětlení, proč je ledovcová voda zelená (to jsem si úplně nepřeložil, ale tady to máte),
ukázka tání ledovců, šlapací kolo pro demonstraci toho, jak je těžké vyrobit jednu kilowatu elektrické energie,
cesta a vývoj planety Země časem od vzniku vesmíru,
a spousta dalšího.
Děti nejvíc dostala procházka tunelem přes 4D kino, kde byl vysvětlený vznik a vývoj Země, její miliony let trvající vývoj a hlavně to, jak lidé v poslední době planetu drancují a ničí.
Na všechno si lze sáhnout a vyzkoušet zajímavé pokusy s ledem.
Strávili jsme tu příjemnou hodinu a půl.
Po odjezdu následoval úsek několika kilometrů stoupání soustavou tunelů, další klesání zatáčkami a sjezd do SOGNAALSFJORY.
Po projetí posledního 3km dlouhého tunelu je molo a další trajekt.
Platím 266 NOK za 2,8km dlouhý přejezd fjordu.
Následuje další cíl naší cesty. Rád navštěvuji místa s jakýmkoliv NEJ, a tohle je NEJdelší silniční tunel světa. LAERDALSTUNNEL měří 24,5km (pro srovnání – celý tunelový komplex Blanka, který vede pod Prahou, měří 5,5km).
Do něj vjíždíme v 17:09. Ze začátku tunel, jako každý jiný. Takových jsou v Norsku stovky. Jenže on tak nějak nekončí. S Filipem si vždycky hrajeme, jako že tunel podplouváme a zatajujeme dech. Tady to ani nezkoušíme.
Celá trasa je rozdělena třemi velkými odstavnými, nouzovými prostorami na čtyři části. Každá velká komora je nasvícená neonovými barvami a vypadá to fantasticky. V tunelu jsou i menší vysekané prostory v boku. Je to kvůli psychice řidičů a případným klaustrofobickým záchvatům. Aby se lidé při jízdě neotupili dlouhou a nudnou jízdou a občas se rozptýlili i jiným pohledem, než jen dopředu. Ono je to vážně děsně dlouhý.
Pohodový průjezd (i se zastávkou na vyfocení) nám trval skoro půl hodiny.
A mimochodem: v tunelu se neplatí mýto, protože si Norská vláda spočítala, že je výhodnější vybudovat tunel a poskytnout ho lidem zdarma, než opravovat horské silnice nad ním. Navíc je tu značná úspora paliva a méně znečištěný vzduch. Uf! Celá stavba tunelu trvala čtyři roky a po přepočtu stála 46 mld korun. Opět pro srovnání: poslední část tunelového komplexu pod Prahou je dlouhá 1,5km a stála 43 mld korun…
Po výjezdu z tohoto úžasného díla ještě dlouho nevěřícně kroutím hlavou.
No a pak už jen:
-průjezd lyžařského střediska VOSS SKI RESORT v SKULESTAD.
-podél silnice jede traktor a hnojí pole. Ale ne, jako u nás z cisterny, ale táhne za sebou silnou hadici, ze které to následně kropí. Jiný kraj, jiné postupy.
-platíme mýto za nově postavený tunel VALLAVIKTUNNELEN.
V něm je další zvláštnost: kruhový objezd v tunelu. Byl nádherně osvětlený, jako letní obloha a já byl tak vykulený a v úžasu, že jsem zazmatkoval a špatně odbočil. Za objezdem byl takový malý rozšířený plácek, kde jsem zastavil. Navigace bez signálu pod zemí tady moc nepomohla, tak jsme se museli zorientovat v mapě. V tunelu na plácku jsem se rychle otočil (snad nebudeme večer ve zprávách), a rychle napravil svojí chybu správnou cestou.
Rozdýchávám ty předešlé šoky, když následuje další.
Projíždíme další mýtnou bránou (zatím nejdražší – 150 NOK) a vjíždíme na nedávno otevřený závěsný most HARDANGERBRUA. Jedná se o nejdelší závěsný most v Norsku. Rozpětí mezi obřími betonovými pilíři je 1.310 metrů. Mimochodem je to více, než rozpětí pilířů mostu Golden Gate v San Franciscu.
Původně jsme chtěli jet ještě dál, ale parkujeme na odpočívadle s vyhlídkou na most. Jdu s Tripem pro kešku a vyfotit most. Nikdo jiný nešel, protože pršelo. I tak byla procházka a výhled na most i přilehlé prostory (nasvětlené barvami duhy) úžasný.
Při stmívání večeře, stlaní, mytí, Ryzlink Rýnský 2015, deník.
Ten posílám až do půl jedné. Aspoň vidíte, jak pro vás trpím 😀
Venku je ticho, klid, svítí lampy.
Pořád přemýšlím nad dnešní cestou. To zase bylo zážitků!
Nepočítal jsem to přesně, ale tunely, tedy pod zemí jsme dnes střízlivým odhadem ujeli určitě přes 100 kilometrů.
Dnes jsme ujeli 260km a přejeme si dobrou noc.