Celou noc pršelo, ale ráno nás budí sluníčko, které praží do našeho čelního skla. V osm ráno je 18°C.
Děti se dobrovolně a bez odříkání oblékají a běží ven pouštět draky. Nefouká vítr, tak je zase tahají za sebou.
Filip ho šourá víc po zemi, drak podle toho vypadá.
Píšu deník, Péťa dělá snídani, Trip spokojeně odpočívá. V noci bylo po dlouhé době teplo, tak spal venku.
Po snídani, hraní a deníku odjíždíme. To už je poledne.
Dálniční přesun nám občas rozptyluje větrná elektrárna, Češi na motorce BMW (jak jinak…), početná stáda koní, ovcí, nebo krav.
Stavíme na pumpě a bereme vodu. Bavíme se i s motorkáři, kteří nás předjížděli. Jsou z Prahy, jeli Švédskem na Nordcapp, a stejně jako my se vracejí domů.
Oproti Norsku je podél silnic daleko větší počet větrných a solárních elektráren.
Z dálnice sjíždíme na město UGGLARP a parkujeme u muzea SVEDINOS.
Tam si všímám tachometru. Už jsme na naší cestě ujeli přes osm tisíc kilometrů.
Do muzea jdu jen s Filipem, holky s pejskem se jdou projít.
U usměvavé pokladnice platíme vstupné 120 a 50 SEK, za to dostaneme letáček a samolepku.
Muzeum je veliké a všude jsou popisky (bohužel, většinou jen Švédsky).
Auta, letadla, motorky, traktory a spousta dalšího je tu namačkaná kolo na kolo, křídlo na křídlo.
Jsou tu stroje z Evropy i Ameriky, sériové kousky, stejně jako prototypy.
Možná poprvé v životě jsem viděl i první, sériově vyráběné auto na světě. Tím je FORD, model T.
V muzeu je velké množství všelijaké techniky, strávili jsme vněm přes dvě hodiny a moc jsme si to užili.
Na další cestě se držíme směrem na MALMO.
Asi čtyřicet kilometrů před ním zahlédneme slavný ORESUNDSKÝ most.
Ten zdárně podtrhoval atmosféru a sekundoval Švédským hercům v Péti oblíbeném seriálu.
Sjíždíme z dálnice a zaparkujeme v městečku BARSEBACKSHAMN, na dohled od snobsky předražené restaurace.
Pohodovou procházkou dojdeme asi kilometr k výběžku pevniny, odkud z dálky fotíme ten slavný most.
Na nedaleké pláži se kituje,
cestou lezeme na bunkry (dovnitř se nedostaneme, všechny otvory jsou zabetonované),
fotíme místní domy
i přístav
a letadlo
a odlovíme i nějaké kešky.
Výhled na most je pěkný, i když je daleko.
Okolo projíždí obří tankery, turistické lodě a přes průliv je vidět i Dánsko.
Zpátky u auta jsme v půl osmé a jedeme najít dnešní nocleh. To se nám daří díky parkovací aplikaci v telefonu na konci obce LJUNGHUSET.
Čumák auta máme asi deset metrů od mořského břehu a z okna luxusní výhled na ORESUND. Jen fouká velice silný vítr a moře dost páchne.
Je to taková směs rybiny a odpadků. Jde to směrem od Dánska, snad tam není nějaká chemička a my přežijeme do rána.
Je osm večer a to už se mi nikam nechce přejíždět. A stejně to díky větru bude všude stejné.
Péťa s dětmi odmítá vylézt z auta a máme zavřená okna i dveře. Uvnitř dobrý, venku je to vážně síla.
Musel jsem zavřít i průduch venkovního vzduchu do auta přes ventilátor. Silným větrem nám ten smrádeček foukal dovnitř.
Napadají mě dva scénáře:
1. Otrávíme se jedovatým vzduchem zvenčí.
2. Udusíme se vydýchaným vzduchem v autě.
Výsledek bude v obou případech stejný a mohla by to vyšetřovat naše seriálová Saga. S těmito vyhlídkami se nám bude jistě dobře usínat.
Péťa dělá rajskou polévku, k tomu máme pečivo. Druhý chod jsou matjesy. Nejsou jako ty naše, na které jsme zvyklí, tak je jím jenom já.
Mají hodně zvláštní chuť – možná až nechuť. Sním jich jen polovinu, zbytkem nakrmím nedaleký odpadkový koš. Kdyby to tak udělal každý, zápach zvenčí by byl ještě horší.
Následuje klasický večerní scénář a v deset večer už ležíme v postelích.
Venku jsou silné poryvy větru. Leonid to jistě vydrží, jen aby na nás nespadl strom.
Dnes jsme ujeli 272km a domů to máme vzdušnou čarou 600km.