Jako obvykle vše na poslední chvíli.
Je sobota, 1.7., první den prázdnin. Šli jsme spát pozdě, vstávali brzy a vše musíme dopřipravit, dozařídit a dobalit. Dnes totiž opět vyrážíme na naše Evropské turné, kterému říkáme Velká cesta. Tato je v pořadí už pátá.
Leonid má najeto 178.253 km a snad nám bude šlapat tak dobře, jako na předešlých cestách.
Chtěli jsme vyjet nějak dopoledne, ale na pozdní oběd k rodičům dorážíme až po půl druhé. Po krátké siestě a malé kávičce si přejedeme na druhý konec Beřkovic pro pusu a potřesení rukou od Jindřišky a Michaela.
Chtěl jsem zvážit plně naložené auto, ale dnes na váze byli jen dopoledne. Zdá se mi, že rok od roku jsme víc a víc naložení.
Pod jasnou oblohou a při 26 ° C dojedeme na Mělník pro naftu a předat doklady paní účetní. Tu jsme potěšili i kamínkem od Jindřišky a teď už vážně vyrážíme do světa.
Jedeme jižním směrem a Prahu projíždíme v pohodě soustavou tunelů.
Fotím zbraslavský kamenolom. Ten mě vždy fascinoval svojí velikostí, stejně jako použitou technikou.
Dlouho jsme se neviděli s bráchou a jelikož to není velká zajížďka, objednáváme se na krátkou návštěvu. Nakonec jsou z toho asi tři příjemně strávené hodiny. U Honzy totiž zrovna byla i jeho přítelkyně Gábina, tak jsme nemohli hned odjet. Původně jsme plánovali kafe a pár vět, nakonec z toho bylo pivo (já nealko), salát, řepa, domácí pizza a spousta legrace.
Honzo a Gábi, díky 😊
Odjíždíme až před devátou, to už se moc daleko nedostaneme.
Niky chce, abych jí vyfotil mraky. Prostě se jí líbí, tady je má.
Cestou mě překvapuje vesnička Krchov, snad nás nečeká moc brzy.
Jinak cestou jsme viděli spoustu zvířátek. Konkrétně ovce, krávy, koně, srnky, králíky, orla, sokola, kočky, psy, veverku a poštolku. Hmyz nepočítáme.
Stmívá se a já rozsvěcím potkávací světla (přes den se automaticky rozsvěcí jen denní LEDkové vpředu). Jenže před cestou jsem měnil celé přední lampy (ty staré měly špatný krycí plast) a zapomněl jsem je seřídit. A tyhle teď svítí odhadem tak deset metrů před čumák auta a s tím se potmě jezdí dost špatně.
Ve čtvrt na jedenáct zastavuji na parkovišti mezi Strakonickým pivovarem z roku 1649 a řekou Otavou.
Následuje krátká procházka po okolí, nakrmit Tripa, stlaní, hygiena a do hajan.
Před spaním řešíme, jestli jsme něco zapomněli doma, jako každý rok. Ale zatím nás nic nenapadá.
Jen já si včera pral montérky a pověsil je venku na sušák. Navečer zmokly, tak jsem si to nechal na ráno jenže, to jsem na ně zapomněl. Tak se možná budou sušit až do našeho návratu.
185 km