Po letošní přerušené cestě do Itálie jsem měl cestovatelský absťák.
Už dříve jsem se nechal inspirovat čtveřicí mělnických kamarádů (Aleš, Martin, Martin a Harry), kteří v srpnu 2009 dopluli po Labi na raftu s pohonem vlastními silami z Mělníka do Drážďan. Oni to jen s pádly a vlastními svaly zvládli za čtyři dny, já beru Filipa a pět koní v motoru a zkusíme to také.
Jelikož to má být epická jízda z Mělníka do Drážďan, nakládám člun na valník a Péťa nás veze pod starý mělnický most, správně most Josefa Straky. Ten mimochodem pochází z roku 1938 a jde o první celosvařovanou mostní konstrukci na českém území. Most chráněn jako nemovitá kulturní technická památka.
Než připravím a naložím naše plavidlo, mí pomocníčci dojdou k do blízkého vinařství pro octové brambůrky a pak už pět minut po jedné nasedáme do člunu a vyrážíme vstříc novým zážitkům.
Fotky (nejen) odjezdu nemám, protože se mi jich spoustu podařilo smazat ☹
Je příjemné teplo, slunečno, ale dost to proti nám fouká. Dělají se vlny, které nás trochu brzdí, nám to ale náladu nezkazí.
Po pár kilometrech nám mávají ze břehu naše holky, které si bez dohledu vyjely na malý cyklo výlet.
Ve 13:55 fotíme pasoucí se kozy a proplouváme beřkovickými zdymadly. To je v pohodě, to už dávno umíme.
Zdymadlo je souhrnný název pro objekty způsobující zvýšení (zdýmání, od vzedmutí) vodní hladiny ve vodním toku a umožňující převést plavidla mezi horní a dolní hladinou a zpět. Kromě jezu nebo přehrady mohou být jeho součástí další stavby jako plavební komora, rybí přechod, malá vodní elektrárna či objekty na odběr vody. Jde o technické zařízení fungující na principu spojených nádob.
Následuje dost velká divočina. I když díky kaskádě zdymadel je vodní tok velice mírný, kvůli silnému protivětru jsou velké vlny a moc nám to nejede. Dost často nás pokropí sprška vody, pocitově se ochladilo a Filip si navléká tepláky a mikinu.
Vždy jsem si myslel (a při každé cestě okolo cpal do hlavy dětem), že ve Štětí je nejširší tok naší řeky, ale později jsem se dočetl, že je to na jiném místě v Čechách. Snad tam doplujeme.
Mimochodem, Labe se řadí mezi největší řeky Evropy. Délka vodního toku je 1154 km. Rozloha jeho povodí činí 144 055 km². Pramení v Čechách v Krkonoších, dále protéká Německem a ústí do Severního moře. Jméno této řeky pochází z dob starověku, kdy povodí Labe obývali Keltové. Původní keltské slovo „elb” znamenalo „velká řeka”.
Pár set metrů za Štětím jsou zdymadla Račice. Volám obsluze, vrata již máme otevřená a pán ani nevylezl ze své vyhřáté kukaně.
Na další cestě se stáčíme na jih a díky klikatícímu se vodnímu toku jsme v závětří. Takže vodní hladina je rovná, my zrychlujeme a cesta nám hned ubíhá lépe.
Další zdymadla jsou ta v Roudnici a já vyhlížím nějaké bistro, nebo občerstvení. Původně jsem chtěl zastavit u každého stánku, co jich podél cyklostezky je, ale to mi Filip řekl, že bych byl jako Pavlík – ahoj Michale 😊
Roudnická zdymadla jsou třetí na naší trase, celkem jich máme na cestě šest. V Německu už se tok Labe nereguluje.
Dál je dlouhatánská vodní rovinka a po levé straně bistro Hrobce, tady už se vyloďujeme.
Zrovna tu probíhá nějaká místní akce po běžeckých závodech. Takže dva bary, písečná pláž, DJ, a spousta lidí ve sportovním oblečení.
Dáme si pivko, kolu a luxusní langoše se sýrem a salámem. Filip na to nevypadá, ale moc jsme si pochutnali.
Navíc nás dostal song Dlažební kostka od skupiny Brutus. Okamžitě si jí stahuji do telefonu a je mi jasné, že tohle si budeme broukat po zbytek cesty.
Jak moc neplánuji věci dopředu a většinou vše řeším, jak to přijde, zase mě to vypeklo.
Před Litoměřicemi jsou zdymadla České Kopisty, kam připlouváme v půl osmé. Mě před nimi dochází, že fungují do šesti. Tak to je asi neproplujeme…
Na netu hledám ubytování v blízké vzdálenosti a hned u vody. Trochu jsem se vyděsil, že nás to donutí ukončit další cestu a potupně zavolat Pétě pro odvoz. Co jsem našel bylo buď zrušené, nebo obsazené. Nakonec jsem zavolal do nedalekého WAKE&FUN v Třebouticích a tam nás přivítali s otevřenou náručí. Sice se divili, že nemáme stan, spacáky, deky ani nic podobného, ale dopadlo to dobře.
Nechali nás přespat na matracích, které byly položené na paletách v mobilhome a půjčili slabé dečky, které mají na večer pro hosty na přikrytí kolen. Skoro průhledné a ve velikosti asi 80 na 120 centimetrů. Filipovi jsem dal dvě, já si do té mé zachumlal nohy a přikryl jsem se mikinou.
Chvíli jsme si odpočinuli na matracích a pak došli do baru na pár drinků (Filip samozřejmě nealko).
Zaplatil jsem za pití, pár preclíků, nocleh i parkování člunu a po večerním pozorování noční hladiny z místní vyhlídky jdeme do sprchy.
Hodinu před půlnocí už ležíme a probíráme dnešní zážitky.
Podle mapy jsme po vodě urazili přibližně 40 km.
Dobrou noc.