Druhá cesta
Druhý den
Nevím, v kolik jsem se probudil, ale v postelích z minulého století si povídáme a válíme se až do půl desáté.
Následuje pár telefonátů a zpráv domů, při tom snídaně z vlastních zdrojů.
Úklid, balení věcí, hygiena a v 10:30 odjíždíme.
Míjíme hrad Střekov a procházíme si zdymadla, která jsme proplouvali minulý týden.
Projíždíme předměstím Ústí nad Labem a pozorujeme bezdomovecká hnízda v křoví a ostatní zajímavosti.
Po průjezdu městem se odměňujeme zmrzlinou z garáže. Je dusno a osvěžení přijde vhod.
Šlapeme, jedeme na pohodu, občas se zastavíme na protažení.
Kousek před Děčínem malá zastávka a zrovna se přihnala krátká, ale intenzivní přeprška. Tak jsme se schovali pod nedaleký betonový stůl.
Pod ním jsme dali pár kol slepiček a raketek v dětské hře 123 Play Game.
Po pár minutách šlapeme dál a do mírného kopečku nám to nějak nejde. Prostě nám docházejí síly, nemáme natrénováno. Mně se trochu zamotala hlava, moc jsem nepil a asi to bude i hlady.
Právě teď přišel čas na energetickou tabletku.
Po chvíli už je to lepší a po pár kilometrech vjíždíme do Děčína. Míjíme kemp, kde bychom se mohli ubytovat, ale Filipa to táhne do Mekáče, tak šlapeme dál.
V půl třetí zamykáme kola na parkovišti a já si všímám divné Felicie. A on je to speciál z akce Gumbalkan. O tom už jsem slyšel a ten nápad se mi líbí víc a víc. Asi se také přihlásíme.
K jídlu dvakrát velké meníčko, k tomu samostatný cheeseburger a devět kuřecích nugetek. Nějak nám cestou vyhládlo, tak vše spořádáme do posledního drobečku.
Projdeme si přilehlé obchodní centrum s vystavenými kovovými monstry. To je jak od mladýho Bílka.
S plnými bříšky plánujeme co dál. Nacházím pohodlné ubytování v penzionku U bocmana na konci Děčína. Dnes si to dáme odpočinkově, zítra to doženeme.
Projedeme Děčínem podél řeky:
Na místě ubytování nám pan domácí pomohl s koly a zavazadly po schodech do patra, vzal si domluvené peníze, a na účet zapomněl. Asi malá domů…
Pokoj je krásný, čistě uklizený a prostorný, má wi-fi, klimu i televizi. Sociálky jsou společné, ale jsme tu sami, tak se nemusíme sprchovat s nikým cizím.
K dispozici máme i ručníky. Ty naše jsme bohužel ztratili někde cestou. Za jízdy se mi totiž díky větru otevřela plachta na vozíku a někam nám ty potvory uletěly.
Dvě následující hodiny nám zabere relax na pokoji, stejně jako dlouhá sprcha.
Oblékneme se a vydáme se na malý průzkum. Lesem si vyšlápneme na vyhlídku, kde máme Děčín a blízké okolí Labe jako na dlani.
Na večeři si dojdeme do nedaleké restaurace U mostu. Obsluha slabší, jídlo mírně podprůměrné a Plzeň tu Němcům vydávají za dvanáctku.
Ale účel to splnilo, nasytili jsme se.
Po jídle malý výlet po blízkém okolí a při tom plkáme o všem možném.
Na ubytku hygiena, telefonát domů našim milým, projedeme dostupné televizní kanály a po jedenácté uléháme.
Dobrou noc.