DEN ČTRNÁCTÝ
Takže co dál? Nevíme.
Jak by řekl mladej Bílek: “Nemít žádnej plán, je dobrej plán.” S tím moc nesouhlasím, ale občas je dobré si to vyzkoušet.
Spáleniny se nám všem stále hojí, k moři to tedy nedáme. Takže někam do vnitrozemí? Nevím.
Zatím volíme odpočinek a luxus nicneděláním.
Jenže to mě nebaví, tak aspoň pročítám cestopisy a hledám inspiraci na další místa.
Přijde mi hodně bizarní, ujet přes dva tisíce kilometrů, zakempit na poloprázdném parkovišti, kde okolo nic moc není a trávit čas nicneděláním.
Ale my to pak po uzdravení bolístek jistě doženeme a vyvážíme něčím akčnějším.
Večeře, pohádka v TV, před desátou do postýlek.
Dnes Sluce vyšlo v 5:16 a zapadlo ve 21:00. Měli jsme tedy skoro 16 hodin denního světla. Přesněji 944 minut, nebo 56 640 vteřin. Spousta času, který nám jen tak protekl mezi prsty, nebo uběhl na stránkách knížek a časopisů.
Dnes 0 km, celkem ujeto 1,980km.
Klidnou noc.
Poznámka neautorky textu: Tímto děkuji své akční rodině za poskytnutí volného a celkem pro ně zbytečného dne. Já se ovšem díky tomu dostala z nejhoršího a tak ještě jednou děkuji 🙂