DEN ŠESTNÁCTÝ
Budí nás nepříjemné zvuky. Silný provoz na silnici, popeláři vysypávají odpadní kontejner a místní, co třídí sklo. Je to obrovská, plastová nádoba, do které se vhazují jednotlivé lahve a sklenice malým, kulatým otvorem na jejím vršku. Dopadající sklo se tříští o ostatní lahve, co jsou na dně a je to velký rachot.
Po chvíli na mě vyděšeně volá Péťa: Jé, prší! Musíme zavřít okna. Ale to je jen větřík, který shazuje uschlé listí z platanu na střechu našeho auta a ten zvuk nám vážně evokuje zvuky deště.
Slunce je schované za mraky, ale než dopíšu deníky a v půl dvanácté odjíždíme, už se na nás zase usmívá svými paprsky.
Vracíme se o 200 metrů zpátky, vylijeme včerejší vodu a doplníme čerstvou do nádrže.
Vracení nám docela jde.
Jedeme na jih, a i nadále se vyhýbáme placeným úsekům dálnic. Ty jsou značené písmeny A. Hlavní tahy jsou značené D, vedlejší C. Někdy jsou pěkná céčka lepší než špatná déčka. A Bobane, pořád píšu o silnicích, jo?
Dojedeme do Leucate na pobřeží, kde zadávám parkovací plácek ve stínu.
Po půlhodinovém, nervydrásajícím výjezdu úzkými a zatáčkovitými cestičkami mezi vinicemi zjišťujeme, že místo je to skvělé, kousek od veliké pláže, ale jsme asi 200 výškových metrů nad ní.
Zadám jiné místo a jedeme zpátky.
Znovu si projedeme Leucatea zaparkujeme na malém plácku u vjezdu do kempu. Nějaký kemp budu muset vyfotit, abyste pochopili, proč tam nechceme (a nejen kvůli placení).
Pláž je asi sto metrů od nás a na tuhle můžou i pejskové.
Dnes je pod mrakem a mírně pofukuje, příjde za námi i Péťa. Té se spáleniny hojí nejhůře, tak bude dnes schovaná s Tripem pod deštníkem.
Na moři jsou velké vlny a je to tady lepší než na předešlé koupačce. I když tu nejsou sprchy.
Blbneme ve vodě, plaveme, potápíme se. Pláž, stejně jako dno v moři je z jemňounkého písečku a já stačím ještě asi 150 metrů od břehu.
Nejvíc jsme se nasmáli, když jsem zahrabal Filipa do písku, vyhrabal mu jen chodidla a lechtal ho. Filip se smál nejvíc 😊
V půl šesté jsme zpátky v autě a Péťa nám přichystala nějaké jídlo, dobroty a mlsání. Namátkou vybírám: meloun, olivy s citronem, šunka, bageta, nutella, sardinky v olivovém oleji, mléko s čokoládovými kuličkami, jogurt. Zapíjíme to vodou a moštem. Myslím, že se nám všem bude moc dobře kadit.
Po půl sedmé odjezd na nedaleké spaní na prachovém plácku u půjčovny loděk Watersports of Parroudé, nedaleko městečka Torreilo, na říčce Le Bourdigoul.
Z dálky je slyšet dunivá muzika od kolotočů, kde se baví návštěvníci desítek a možná stovek kempů, hotelů a prázdninových resortů na pobřeží.
Po lehké večeři ležíme na rozestlané posteli, povídáme si a navzájem říkáme vtipy. Třeba Péťa dala tenhle: „Chuck Norris vyskočil z letadla a neotevřel se mu padák. Hned druhý den ho šel reklamovat.“
V půl jedenácté je venku 27°C a my si jdeme číst každý svůj příběh.
Dnes jsme se přesunuli o 75 km opět jižněji.
Dobrou noc.