DEN DVACÁTÝ DEVÁTÝ
Parádní, odpočinková noc. Auta po nedaleké silnici začala jezdit až někdy kolem osmé, jinak byl v lese skvělý, ničím nerušený klid.
V půl deváté jdu s Tripem na procházku. Je pod mrakem a příjemných 20°C. Děti se povalují v postelích, projít se jde i Péťa.
Na kmeny stromů hned vedle auta natahuji houpací síť. Nekonečná pohoda.
Tohle místo je skvělé a našla ho Péťa. Děkujeme jí.
Snídani si prodlužujeme povídáním na venkovním posezení asi do půl jedné. Abych nebyl za alkáče, rum s kolou si nalévám až po jídle.
S Filipem si hrajeme s legem, já vyřezávám lodičky z kůry, Péťa převléká povlečení, čas se zase medově vleče.
Z kůry borovic jsem vytvořil plachetnici, člun se závěsným motorem, co sváží ústřice a panďuláčka.
Přemýšlím, kdy naposledy jsem trávil čas nicneděláním, nebo děláním zbytečností. Možná to bylo v dobách, kdy jsem ještě neměl občanku.
Filip jde v mých šlépějích (nemyslím tím úrazy), a i Péťa je tak ukolébaná klidem okolo, že ho nechá vyřezávat mým ostrým nožem.
V půl čtvrté bereme draky a jdeme na pláž.
Draci nám moc nelítají, asi je na ně moc silný vítr a na pláži je docela plno. Vítr je mírnější než včera, ale vlny jsou vyšší, je vyvěšená žlutá vlajka.
Vracím se do auta pro plavky, Niky mě doprovází.
S plavkami to byl skvělý nápad. Voda je na první dotyk chladnější, následně skvěle osvěžující, po chvíli už na to nemyslím.
Na kraji je hodně lidí, ale o kus dál je to velká pecka! Vlny jsou obří, je to super zábava si v nich zablbnout.
Po půl hodině vítr ještě zesílil, přihnaly se tmavé mraky, a začíná poprchávat.
Pobalíme věci a jdeme zpátky.
Cestou si chceme dát něco k jídlu v restauraci, ale nabízejí pouze drinky a koktejly. Vaří až od sedmi večer, jejich chyba. Skvěle jsme se totiž najedli v nedalekém bistru u silnice. Objednáváme vynikající sendviče s hranolkami po šesti eurech za kus. Při objednávce chce paní jméno. Říkám Jirka. Nerozumí a chce, abych jí to napsal. Píšu jméno do objednávkového sešítku a říkám, že je to jako George. Ona se rozzáří a povídá, že George Clooney. Sedáme si a asi po dlouhých dvaceti minutách paní volá „Klůný“ Hrdě se zvedám a následně si plníme bříška.
V autě sprcha, venkovní posezení, píšeme deník, posíláme pohledy domů, povídáme si a já to vše jistím místním vínečkem.
Po jedenácté do hajánek a já přemýšlím, co bude ráno, nestíhám. Dojdu si odlovit pár kilometrů vzdálenou kešku, budu dopisovat deník, půjdu si zaplavat do moře, nebo si naliji ranní drink? Nevím, asi se to rozhodne ráno podle stavu lenosti.
Dnes jsme nikam nejeli, odpočíval i náš Leonid.
Bonne nuit.