Klidná noc a všichni jsme se dobře vyspali. Jen Niky brblala, že jsem chrápal a že jsme jí vzbudili moc brzy. Je devět hodin.
Francouzi odjeli v půl desáté a Němci nevylezli ani v půl jedenácté, když jsme snídali.
Je neděle a v kostele probíhá bohoslužba.
Každou čtvrthodinu z kostelní věže zazní zvonkohra, ale není to z kostelních zvonů. Je to nahrané a pouští se to z velkých tlampačů nainstalovaných na věži.
V jedenáct hodin bere Péťa Filipa a připojí se k dnešní mši.
Po ní se stavil na pár vět i Andreas a opět si půjčil konev na vodu. To je ale spotřeba vody. Bude poledne a jeho děvče ještě nevylezlo ven. Z postele snad ano.
Před polednem přišel ještě jednou a že nám představí svojí přítelkyni. Je to přesně, jak jsem si myslel. Děvče je mlaďounké, odhadem tak 20-22 let a značně vyvinuté. Věkový rozdíl mezi nimi může být tak 15-20 let.
My se pomalu pobalíme a kolem jedné vyrážíme na další cestu. Na zítra máme v plánu projít se po Benátkách, dnes se přesuneme do Marghery. Ta leží na pevnině a přes mořský záliv s mostem sousedí se soustavou ostrovů, na kterých leží historické město Venezia.
Na místě jsme před třetí hodinou a hledáme místo na přespání.
Na většině z nich jsou informace o vandalizmu a vykrádání aut. Nechce se mi tomu věřit. Přeci by si tady nenechali kazit pověst a neodrazovali turisty?
Pro jistotu zajedeme na boční parkoviště u velkého obchodního centra, které je snad pod kamerami. Nedaleko je i policejní stanice, tak snad to tady přečkáme ve zdraví.
Péťa upravuje a zveřejňuje náš deník, konečně se jí s Romanovou pomocí podařilo odstranit všechny mouchy.
V autě odpočinek, svačina, venku je 30°C. Uvnitř máme 32°C. Holt městský vzduch a černý asfalt na parkovišti.
V půl sedmé jdou holky do obchoďáku, my tři kluci jen tak po okolí.
Vtipný byl tenhle chodník a cyklostezka, co nikam nevedly:
Potkali jsme pravé, italské Lamborgini:
A zaujala mě tahle zvláštní trať. Dole jedna kolej, nahoře trolej. Možná nějaký tramkolotrolejbus, jen jiný systém než u nás?
Už se nedivím, proč je tu taková kriminalita a vykrádání aut.
Okolní ulice jsou plné černochů a muslimů, všude se válí odpadky a celkově jsou ulice i domy dost zašlé a zchátralé. Tady už jsem radši foťák nevytahoval, v noci bych sem nešel vůbec, natož s dítětem.
Itálie je krásná. Jen mi přijde, že udržovaná jsou jen ta TOP místa pro turisty, ostatní nic moc.
Nejsem rasista, ani xenofob, ale tohle tmavnutí Evropy dopadne špatně.
Po návratu do auta na mě sedá nějaká existenční depka. Jak je možné, že se poctivě pracující běloch musí strachovat o svoji rodinu, zdraví, nebo majetek? Proč musím řešit, kde se bezpečně vyspím a jestli mě někdo okrade? Sakra! Vždyť jsme ve středu civilizované Evropy! Ta svoboda se nám kamsi ztrácí…
Špatný jsem i z mega obchoďáku. Je vidět, jak je ta naše západní civilizace spotřební a jak je nás moc.
Přijíždějí kolony aut, lidé se ženou za nákupy a konzumem, každou věc zabalenou do jiné taštičky, které se kupí v popelnicích a na skládkách a pak zase rychle do auta a spěchat za další komercí.
Bohužel, i my jsme součástí tohoto koloběhu.
V deset hygiena a přejedeme z vedlejšího na hlavní parkoviště u obchoďáku. Tady snad noc přečkáme v klidu a bezpečí.
V jedenáct hodin je venku 28° C, co bych teď dal za letní deštík.
Venku štípou komáři, jdeme spát.
Dnes jen 47 km.
Dobrou noc.
Poznámka technické podpory: I mě z tohoto místa bylo velké smutno a říkala jsem si, co bude s našimi dětmi, vnoučaty a do jaké doby vyrůstají… Obchodní centrum jsme šly navštívit za účelem nákupu potravin, ale bohužel čekaly na nás jen luxusní značky oděvů, obuvi, parfémů atd. – v tu chvíli nic pro nás.