Děti celkem v pohodě, my dospělí jsme se moc nevyspali. Dusno, komáři, nedaleko frekventovaná silnice.
V sedm hodin je venku 23°C, Péťa nám připravuje snídani a svačiny na cestu.
Chceme vyrazit do Benátek brzy, než bude velké horko a hodně lidí.
Příprava a balení nám nějaký čas zaberou, vyrážíme až v devět.
Po patnácti minutách přicházíme na autobusovou zastávku Padana Colombara a než se rozkoukáme, přijíždí autobus linky 53E, který jede naším směrem. Nastupujeme rychle dovnitř, jen nemáme roušky jako všichni ostatní, pes nemá náhubek a my nemáme lístky. Péťa se ptá řidiče za plexi štítem na jejich zakoupení, ale ten jen zavrtí hlavou, mávne rukou a utrousí NO. Péťa se děsí revizorů a pokuty, já to ignoruji. Je to moc rychle a nějak to dopadne. Stres mám doma, tak proč se trápit i tady.
Celkově je v Itálii poněkud dravější řidičský styl a ani náš autobusák se s tím vůbec nepáře. V zatáčkách a při brždění máme co dělat, abychom se udrželi ve stoje. Já k tomu ještě jistím Tripa, kterému se jízda také moc nelíbí.
Ale slovy klasika, co byste chtěli zadarmo…
Po 25-ti minutách vystupujeme na nádraží v Benátkách. Hned se hrneme k prvnímu vodnímu kanálu a fotíme gondoly. Filip se na nich nutně potřebuje svézt, ale půlhodinová projížďka je za 80 euro, tak mu to rozmlouvám. Já navíc tyhle turistické atrakce a pasti nemám moc v lásce.
Hned ve druhých suvenýrech si Filip kupuje pravou italskou kšiltovku made in PRC. Ale je krásná a vypadá bytelně. Niky podlehne vábení benátského vějíře a jeden spadá do jejího vlastnictví poté, co se sám prodavač usmlouvá z pěti, na dvě eura.
Proplétáme se úzkými uličkami po chodníčcích a můstcích přes vodní kanály. Těm se tak říká a jsou tak i trochu cítit. Předpokládám, že fungují i jako stoka a díky ne moc silně proudící vodě je to znát.
Je horko, ale v uličkách je díky vysokým domům z obou stran stín a příjemně tu profukuje mírný vánek. Mimochodem, jedna z nejužších ulic na světě se nachází právě v Benátkách. Ramo Varisco je široká jenom 53 cm.
Procházíme obchůdky, suvenýry a kostely, a ani turistů tu není tak moc, jak jsem se bál. Tedy zatím. Možná se jen rozptýlí na té velké ploše ostrovů. Mají totiž rozlohu 416 km2.
Čím dál od vstupu a blíže k náměstí Svatého Marka jsou ceny vyšší a vyšší. Sledujeme to podle cen zmrzliny. Ta začala na dvou eurech a přímo na náměstí, což je takové pomyslné centrum města, je to už pět euro za kopeček.
Péťa se podivuje nad některými poškozenými domy. Když prý tu mají tolik peněz z turismu, proč to nedají do pořádku? Protože je celé město zapsané na seznamu kulturního dědictví Unesco nese to sebou určitá pravidla, nařízení a omezení. Musí se zachovat autentičnost, kulturní hodnota a podobně.
Ale většina domů je samozřejmě ve skvělém a honosném stavu.
V jedné uzounké uličce si holky odskočí na toaletu a dostaly množstevní slevu na tři eura za obě.
Čím blíže jsme k náměstí a postupuje čas, uličky se plní davy lidí. Bojím se o pejska, aby nám ho někdo nepřišlápl, tak ho chvílemi beru na ruku.
S Péťou nás pobavil mladý pár. On fešák, ona kočka, oba vystajlovaní. Ona mu chvíli různě pózovala na jednom můstku, on nastřílel odhadem tak sto jejích fotografií a pokračovali dál. Nejvíc IN byla jejich obuv 😊
Přímo na náměstí už je dost plno a Filip mi připomíná, jak jsem se před lety ztratil ve Vegas, v komplexu tamějšího hotelu Venezian. Ten byl vyvedený se spoustou detailů, které tu poznávám, včetně zmenšené verze náměstí Svatého Marka i s umělou oblohou.
Chtěl jsem se podívat na město z výšky, ze zvonice Svatého Marka. Vstupné 10 euro je docela v pohodě, fronta čekajících lidí už ne. Podle rychlosti postupu je to čekání tak na jednu až dvě hodiny. V poledne, na rozžhaveném náměstí. Tak si radši stoupnu na špičky, zvednu ruce s foťákem a jsem skoro stejně vysoko, jako zvonice.
Tato zvonice s pěti zvony je vysoká 96 metrů. Stavba původní věže byla započata v devátém století, dnešní podobu získala v roce 1514. Současná věž pochází z roku 1912, kdy byla dokončena rekonstrukce po zřícení v roce 1902.
Teplota i počet lidí nadále stoupá. Péťa s dětmi se tu rozhlédnou a pomalu se vydají zpátky na autobusové nádraží.
Já si obejdu celé náměstí a pár přilehlých uliček a pozoruji nastupování turistů na projížďky gondolami. Tam mě zaujala zvláštní opora pro veslo, kterou využívá gondoliér k zapření.
Gondola je dřevěná loďka, typicky 10 m dlouhá, s plochým dnem a charakteristickými kovovými zobci na přídi i na zádi. Skládá se z 280 dílů a na její výrobu se používá 8 druhů dřeva. Dřevo se nechá zrát 1-2 roky, dokud není vhodné na výrobu. Samotná gondola váží přibližně 350 kg. Zobec na přídi má tvar labutího krku, vybíhá v jakousi sekyru a slouží také jako protiváha gondoliéra. Ten stojí na zádi a má jedno dlouhé veslo, zaklesnuté v oku vidlice, čímž gondolu řídí i pohání. Štíhlým trupem a plochým dnem jsou skvěle přizpůsobeny pro plavbu úzkými a mělkými kanály. Gondola je směrem k přídi mírně zahnutá doleva, což zabraňuje tomu, aby se točila pořád dokola.
Až do 20. století to byl jediný dopravní prostředek na benátských kanálech, kde bývalo v provozu až deset tisíc gondol. Dnes slouží asi 400 gondol hlavně turistům, ale také místní dopravě osob a malých nákladů. Pravidelně se pořádají také závody gondol.
Procházím si přilehlé okolí i přístavní část u hlavního kanálu.
Napadlo mě dojet zpátky lodí a volám Pétě s dětmi. Těm už se ale nechce zpátky, pojedu tedy sám.
Lodní doprava zde funguje jako městská hromadná přeprava, převoz turistů i nákladu, stejně jako taxislužba.
Orientuji se (pro mě) ve složitém systému spousty tras, nástupišť, pokladen i společností. Po chvíli zakupuji lístek na jízdu v automatu za 7,5 euro a jdu na jedno z nástupišť. Ty jsou označené barevně, písmeny, i čísly.
Jednotlivých mol je tu odhadem něco přes dvacet a jejich systém a řazení moc nechápu. Podle mapy vybírám modré molo linky „B“. Ale když po půl hodině odjíždí několik lodí a všechny jinam, konečně mi dochází, že jsem tu špatně. Radím se s rodinou z Čech, ptám se v informacích, nakonec je to žluté molo s číslem 5.2.
Po chvíli přijíždí loď, nastupuji a už se vezu ze stanice San Zacaria do Riva di Biasio.
Plavba je klidná, i když vodní hladina je s většími vlnami. Z paluby lodi je pohled na město z jiné perspektivy a mě se to moc líbí. Plují tu turistické lodě, nákladní, opravárenské, osobní, popelářské, sanitky i policejní.
Péťa s dětmi si zatím dali jídlo a zmrzlinu někde uprostřed toho mumraje.
Po mém vystoupení z lodi si nasdílíme polohu přes WhatssApp a po pár minutách chůze se naše skupina opět dává dohromady. Největší radost má samozřejmě Trip.
V jedné trafice kupujeme lístky na autobus za 6 euro a italskou samolepku na auto.
Po příchodu na autobusové nádraží hledáme správnou nástupní stanici a tam už stojí náš autobus. Běžíme k němu, nasazujeme roušky a ihned po našem nástupu se zavírají dveře a kloubový stroj odjíždí.
Přibližně za třičtvrtě hodiny jsme v autě. Zvenku i uvnitř je vše v pořádku, nic není zničeno, poškozeno, ani vykradeno. Možná jsme se včera stresovali zbytečně.
Jen vnitřní teplota je přes 41°C. Venku příjemných 29°C.
Krátký odpočinek a v půl páté odjíždíme z města Marghera na další pouť.
V Benátkách se mi moc líbilo, a navíc mám radost, že je auto v pořádku. Tak z parkoviště vypálím, jako rodilý Ital. Do kulaťáku přes dva pruhy a výjezd pod plynem. Trip funí, Péťa úpí a trochu jsem nám tím přeskupil věci v garáži.
Zvyk je železná košile. Proto vždy, když zastavím na nějaké křižovatce, mám tendenci vypnout Start/Stop, jako mám v pracovním Peugeotu. Jenže tohle auto nic takového nemá. Stejně jako airbagy, ABS, protiprokluz, stabilizaci, klimatizaci a jiné podobné elektronické serepetičky. Je to prostě stará, a hlavně jednoduchá klasika.
Po šesté hodině přijíždíme do Adrie a nakoupíme si v Lidlu.
Na druhém konci města je vyhrazené místo pro obytná auta, jedeme tam. Mají tu pitnou vodu, výpusť na tu odpadní a co mě překvapilo nejvíc, zdarma možnost připojení na elektřinu. I v tomhle musíme západní Evropu hodně dohánět, když už jsme ji dotáhli v cenách nafty a benzínu.
Vytáhnu stůl, židle, roztopím gril a uděláme si pěkný večer.
Grilovaný sýr, buřty kukuřice, k tomu pivo, kolu, pečivo a omáčky. Každý si dá, na co má chuť. To si ale žijeme 😊
Ještě jsem si dohledal nějaké informace o Benátkách na internetu:
Kdysi námořní a obchodní velmoc a středisko sklářství, mají Benátky dodnes velký historický, kulturní, společenský i administrativní význam. Ve středověku byly centrem Benátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Od roku 1987 jsou Benátky a celá okolní laguna jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkou UNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu, každý rok je navštíví přibližně 25 milionů turistů z celého světa a Benátky tak patří mezi nejnavštěvovanější města světa.
Počátky města spadají do období stěhování národů, název Venezia snad podle kmene Venetů/Benetů, který se v této oblasti usadil, když barbary ohrožované obyvatelstvo hledalo útočiště na bahnitých ostrůvcích Laguny. Z osady prostých chýší na dřevěných pilotách (založené snad už v 5. století) se postupně vyvinulo sebevědomé město, sice bez pozemkového a surovinového zázemí, ale výhodně orientované na obchod s východním středomořím a Byzancí. Ten Benátčané brzy dokázali chránit jak mocným válečným loďstvem, tak obratnou diplomacií. Benátky se tak staly bohatou a sebevědomou patricijskou republikou s vlastními volenými orgány (v čele s dóžetem – prvně zmíněným k roku 697) a s ohromným vlivem ve východním Středomoří, posíleným četnými obchodními osadami a vojenskými základnami.
Hlavní ulice doplňuje asi stovka kanálů, kde je čilý dopravní ruch. Ve městě je překonává přes 400 kamenných mostů a asi 15 000 domů zde stojí na dubových kůlech zaražených do mořského dna. Dopravní tepnou je Canal Grande, 4 km dlouhý a asi 70 m široký kanál, který prochází přímo středem města. Spojuje hlavní nádraží a přístav s historickým náměstím Svatého Marka a centrem města. Nejstarší a nejznámější most je Ponte di Rialto, který jako jeden ze čtyř spojuje obě části města rozdělené kanálem.
Slavnými rodáky Benátek jsou například Antonio Vivaldi, Giacomo Casanova, nebo Terence Hill.
Benátky se potápějí o 1–2 milimetrů za rok. Za posledních 30 let se město propadlo o 13 cm (více než stoupla hladina) díky odčerpávání spodní vody, což bylo již zakázáno.
Letecký pohled na Benátky
Tolik tedy výtah z Wikipedie.
V půl jedenácté je teplota těsně pod třiceti stupni, venku lítá obrovské množství agresivních komárů a my jdeme spát.
Dnes jsme přejeli o klidných 58 km.
Dobrou noc.