Jo, tak kdyby takhle klidná byla všechna místa. Na žáby už jsme si zvykli.
Vyrážím na ranní procházku s Tripem a po chvíli mě dohání náš klouček. Dnes vstal nějak brzy, je půl osmé. Sluníčko už se dere vysoko a opírá se do té širé, italské země.
Potkáváme pár cvičících lidí, stejně jako páníčky a paničky venčící své čtyřnohé miláčky.
V autě chvíli smolím deník, Péťa stele, Niky se zase mračí, že je na ní brzy a Filip přemýšlí o životě. Nebo hraje Minecraft. Výraz je u obou činností dost podobný, tak to nepoznám.
Peťulka nám servíruje snídani ve stínu obytky. Teď jsme rádi, že je naše auto tak veliké. Při jízdě ve městech a při parkování tak nadšený nejsem.
Po jídle si Péťa všímá, že máme louži pod autem. Diagnostikuji protékající ventil koupelnové odpadní nádrže.
To není moc ideální. Nechci, aby po nás byl nepořádek.
Jelikož jsem to řešil už vloni ve Francii a oba ventily jsou stejně staré a stejné konstrukce, mám z domova koupený náhradní. Teď jen najít vhodné místo na výměnu, připravit si nářadí, zanořit se pod auto a směle do toho. A proč ne vlastně tady? Rovný a pevný podklad a voda na dosah. Jdu na to.
Ventil jsem nakonec jen rozebral, vyčistil a promazal Péti lékařskou vazelínou. Zatím to vypadá, že funguje a těsní. Nový ventil totiž nemá tak dlouhé táhlo a výpusť z nádrže je na délku mojí ruky od kraje auta. To bych si vždy musel lehat a natahovat se tam.
Teď už jen vše poklidit, sbalit a přejet autem vylít nádrž a dopustit čerstvou vodu. Myjeme Tripa a sebe. Odjíždíme v půl jedné.
Přejíždíme dál jižním směrem. Cestou se nic nepřihodilo a co bylo pěkné jsem nestihl vyfotit.
Ve dvě hodiny jsme v Porto Corsini, postavím auto tak nějak jakoby do zákazu, ale mezi ostatní auta a jdeme si zaplavat.
Pláž je úžasná. Jemný píseček, tisíce mušliček, pozvolný vstup do vody, moře teplé a určitě čistší než v Bibione. S Filipem lovíme krabíky u vlnolamu a já si tu uloupnu i pár ústřic.
Chvíli na dece, chvíli blbneme ve vodě, Filip si postaví hrad z písku a já přitom pozoruji místní ženy a dívky v různém věku a různém stádiu zvrásnělin a povadlin.
Kousek od naší deky je několik žen s dětmi a mluví ukrajinsky, nebo rusky. Nepoznám to.
Na betonovém molu probíhá osobní i průmyslový rybolov.
U auta si vyloupnu ústřice a jelikož nemáme citron, experimentuji se šťávou z oliv. Není to špatné.
V půl šesté po malé svačince odjíždíme a fotíme obytňákový kemp. Tady by se dělalo náměstíčko.
Cestou před velkým kulaťákem mě zmátly šipky na asfaltu. To jako že se z levého pruhu odbočuje doprava a z toho pravého doleva? Radši jedu po našem.
Jízda po naší metropoli „na pražáka“ je slabý tréninkový odvar jízdy po italských městech. Zatím nejhorší je to tady, v Raveně. Většinou jsme jediní, kdo bliká. Kulaťáky mají dva pruhy a musí se hlídat prostor před autem i za autem, boky zleva i zprava. Nejen auta, ale hlavně skútry se tlačí ze všech stran a při naší velikosti je to makačka.
Na delším rovném úseku je široká dvouproudá silnice, kde je nesmyslně padesátka. Zvolním na osmdesát, ale stejně nás všichni předjíždějí. Zpomaluje se jen před policejními radary, které jsou včas a zřetelně označené.
Předjíždí se i na plné čáře. Dvojitá plná čára tu má stejný význam, jako ta jednoduchá. Tedy jen estetický.
Jezdí jako dobytci, ale bouračka žádná. Zatím…
Míjíme Mirabilandii. Je to zážitkový park se spoustou atrakcí, velkým ruským kolem a horskou dráhou, kde byl i Andreas se svojí přítelkyní. Dnes to vypadá, že mají zavřeno. Asi fungují jen přes víkend, dnes je středa.
O pár minut později si u krajnice všímáme statné ženy v přiléhavých šatech s velkým výstřihem. Mává na auta, máváme také. A ejhle, ona to byla prostitutka. Tu druhou už jsem stihl vyfotit.
V půl sedmé zajíždím na pumpu Q8 a tankuji zatím nejlevnější naftu. Litr za 1,89 euro. To je tedy za stejnou cenu jako u nás, když jsme odjížděli.
Jo a na pumpách (ne těch samoobslužných) si můžete nechat natankovat od obsluhy. To si pak přičítají kolem 0,08 euro za litr.
Na další cestě jsem si řekl, že ty bouračky jsem zakřikl, právě jsme jednu potkali. V protisměru smetla dodávka malého Pežotka kabrio na silničním výjezdu. Ale vypadá to, že se nikomu nic nestalo.
Ve čtvrt na sedm jsme v dalším státu, konkrétně v San Marinu.
Parkuji u San Marino Outlet Experience. Jenže tady jsou děsný kvanta komárů a mravenců. Péťa udělá studenou večeři a když vidíme, co se rojí za sítěmi, balíme se a přejíždíme jinam.
Tam je komárů o pár stovek na krychlový metr méně, na přespání už to dáme.
Jmenuje se to tady Falciano a je odsud pěkný výhled do údolí.
Stojí tu jeden obytňák z Itálie a jeden ze San Marina.
San Marino má MPZ aut RSM.
V jedenáct uléháme.
Dnes jsme odjeli o 152 kilometrů jižněji, spíme v dalším státě a přejeme si dobrou noc.