Přesto, že je tu absolutní klid, čistý vzduch a příjemných 20 °C, budím se brzy. Nebo je to možná právě proto?
Když je v noci přes dvacet stupňů u nás, máme všechna okna dokořán a budíme se zpocení. Dnes v noci stejná teplota, ale všechna okna jsme měli zavřená a my byli po bradu zachumlaní v peřinách.
Před šestou hodinou venku cvrlikají ptáčci a sluníčko už je výš, než jsme my.
Večer jsem hledal klíče od auta a teď ráno jsem je našel venku na Tripově boxu, hned pod pootevřenými dveřmi do garáže.
Asi jsem je tam nechal, když jsme v noci s dětmi pozorovali hvězdy a já vyndaval dalekohled.
Při ranním venčení jsem nad námi objevil nádherný listnatý les. Je tu prostě krásně.
Po venkovní snídani plánujeme malý pěší výlet po okolí. Jenže Niky má nějaké střevní potíže, tak půjdeme zase jen v chlapské sestavě.
Je úplně jasně modrá obloha a svítí prudké slunce. Ale díky vyšší nadmořské výšce a svěžímu větříku je velice příjemně.
Po jedné hodině jsme na vrcholu blízkého kopce Sasso Tetto v 1.624 m.n.m. Jsme tedy o 22 metrů výše, než je nejvyšší bod naší země.
Je odsud nádherný panoramatický výhled do širého okolí, i na pohoří západním směrem.
Na vrcholu si dáme malou svačinku a po necelé hodině na vrcholu sejdeme na silnici a celý kopec obejdeme kolem dokola.
Stále se nemůžu nabažit výhledu na druhou stranu údolí, na nádhernou masu zdejšího pohoří.
Vyfotíme si stádečko pasoucích se krav s telátky a při přechodu jejich území za elektrickým ohradníkem se osvěžíme v jejich napajedle s čistou, protékající vodou.
Přibližně po sedmi kilometrech chůze jsme dokončili náš okruh a u auta nás vítá Peťulka s marodící Niky. Té se k průjmu přidala i teplota, ale už se to prý uklidňuje. Copak asi jedla jiného, než my ostatní?
Všichni si naordinujeme odpolední siestu. Čteme si, hrajeme hry, podřimujeme.
Já si k tomu dal lehké italské vínečko a všem je nám dobře.
Děti nechtěly, tak jsem vytáhl Péťu a na prudkém svahu pod sjezdovkou jsme si sestavili kamenný nápis. Jednoduše jsme tu zanechali naši stopu. I když jednoduché, jako to napsat to nebylo. Některé kameny byly dost těžké.
Vše, včetně blízkého okolí jsem zdokumentoval i z ptačího pohledu.
V osm hodin, když se sluníčko schová za kopec, vytáhnu gril, roztopím ho a uděláme si další gurmánský večer.
Buřty, grilovací klobásky, sýr halloumi, hermelín, kukuřice, naložené cibulky a okurky, hořčice, tatarka, pečivo.
Po setmění opět pozorujeme hvězdy a satelity pana Muska. Obého je nad námi přehršel.
Hodinu před půlnocí jdeme při venkovních dvaceti stupních spát.
Filip volá z ložnice, že je mu zima a Péťa spí v mikině. V autě máme 23,5 °C…
Dnes jsme nikam nejeli, takže zase 0 km.
Dobrou noc.