Takže dneškem vyvrcholilo naše několikaměsíční snažení, úsilí a zjišťování informací a vyrážíme na naší VELKOU CESTU!
Původně jsme chtěli vyrazit už v sobotu, ale nějak jsme to nestihli.
Dnes je tedy neděle 1. července 2018 a my chceme nějak po ránu, nebo dopoledne vyrazit. Jenže všechno je jako obvykle jinak.
Budím se v pět ráno, po čtyřech hodinách nervózního spánku. Péťa spala lépe, děti úplně normálně.
Zapojuji lednici v obytňáku na prodlužovák, aby se nachladila, a chci ještě vylít a vyčistit nádrž od WC z poslední cesty.
Před vjezdem na pozemek máme šachtu na kanalizaci. Odklápím víko, vylévám odpadní vodu a při tom mi do útrob dva a půl metru hluboké šachty padá víko od nádrže.
Je z tvrdého plastu a neplave… Snažím se víko najít ze dna pomocí hrabiček, ale nedaří se. Na pomoc mi přišel i soused Miloško. Přináší kalové čerpadlo a vyčerpáváme část vody ze šachty.
Asi po deseti minutách náhodně nalézám víčko hrabičkami a vše pořádně oplachuji vodou z hadice.
Nádrž vracím na své místo i s víčkem a dolévám novou chemii.
Do auta nosíme zbytek věcí, balíme se, loučíme se s Romanem, Máťou a Emičkou, přerovnáváme věci v garáži i uvnitř auta, ladíme poslední věci.
Doma zapínám počítač, dodělávám pracovní záležitosti a kopíruji všechny doklady.
Hlavně od dětí, aby nám je nesebrali v Norsku.
Z domova odjíždíme ve 12.34, a jelikož je po poledni, jedeme ještě k Václavovi a Jindřišce na oběd.
Ten je jako obvykle výtečný. Po obědě kafíčko, loučení, řešíme, kudy vlastně pojedeme a teď už doopravdy vyrážíme.
Je 13.30, na tachometru našeho domečku 152.018 km a před námi obrovská porce dobrodružství a snad i zábavy.
První zastávku máme po deseti kilometrech na Mělníku u mámy Hanky a paní účetní. První jmenované dáme pusu, té druhé jen účty a faktury.
Při odjezdu je v ulici blbě zaparkované auto s vozíkem, a jelikož jsme dost širocí, neprojedeme. U auta stojí dva chlápci. Tak je prosím, jestli mi uhnou. Protáčí oči jak naše Nikolka, ale vozík poponesou ručně.
I tak ale neprojedeme. Pán tedy startuje malého Oplíka a kousek popojíždí. Projíždím okolo něj a náš Leonid se svojí levou zadní částí otírá o pravý přední blatník a zrcátko pánova Oplíka.
Musím párkrát couvnout a popojet, je to na milimetry a nakonec odjíždíme. Pán na nás nemává, tak ani nestavíme.
Jedeme přes Mladou Boleslav, Jičín, Nová Paka, Trutnov. V Pilníkově tankujeme naftu a protahujeme se na parkovišti.
Po přejetí hranic s Polskem (žádnou změnu mimo značek jsme nepozorovali, ani to nedrnclo) projíždíme městečkem STRZEGOM. Je dlouhé několik kilometrů a je v něm tak třicet kamenictví a firem s náhrobky.
Vjíždíme na dálnici směr Warszawa, udržujeme pohodovou rychlost mezi 90-100 km/h a slunce máme přesně v zádech. Před sebou vidíme svůj stín.
Dálnice je pěkná, s kvalitním asfaltem a minimálním provozem.
Trip je v pohodě, děti si průběžně hrají, malují, nebo dohadují.
Do toho hraje rádio, nebo CD, zpíváme, hrajeme hry, povídáme si a svačíme.
Hláška dne: to by byla pěkná fotka 🙂
Z dálnice sjíždíme náhodně na město SIERADZ a já si najednou všímám, že tady jsme v roce 2013 projížděli s Václavem na motorkách a jemu tu na Hondičce prasklo spojkové lanko.
To nám pomohli vyřešit vstřícní Poláci a my mohli pokračovat v cestě. Nám se tu dnes s Fiatem nic nestalo.
Jedeme asi 10 km k vesničce Boszków a hledáme noční ubytování.
Jedeme nějakou úzkou asfaltkou, panelkou, štěrkovou cestou až k náspu, kde stojí bílá dodávka.
Cestou jsme vyrušili srnku, která běžela asi pět metrů od auta.
Auto parkujeme na poli, vedle cesty, asi třista metrů od vesničky.
Je půl jedenácté a venku už je tma. Péťa připravuje pelíšky, já běhám s dětmi a Tripem venku.
Vtom přijíždí nějaký teréňák a jeho řidič se ptá, jestli jsme nikoho neviděli jít okolo. Říkám, že ne, a on odjíždí. Mám divný pocit, ale už nikam nejedeme.
Po chvíli projíždí okolo náš teréňák i s tou bílou dodávkou. Po chvíli ještě dvě auta a pak už je klid. Nedaleko je říčka a velký rybník, tak snad jsou to jen rybáři.
Radši spím s Niky dole v obýváku u dveří, Filip je s Péťou nahoře v ložnici. Spát jdeme krátce před půlnocí a i když jsme se pořádně zamkli, mám u dveří připravenou basebollku.
Jelikož je venku poměrně chladno a fouká svěží vítr, spí s námi i Trip ve svém pelíšku. Ten je pro změnu v zádveří. Do ložnice, ani obýváku už se nám nevejde.
Dnes jsme ujeli 422 tranzitních kilometrů.
Jo a Péťa vzkazuje, že pořádek se jí zatím daří udržet.