Budíme se před šestou, venku je 9,5°C, uvnitř máme 15°C.
V autě nám děsně hučí meluzína. Jsme na rovince a venku dost fouká.
Jedno boční okno v ložnici nám úplně netěsní a značně protahuje větrací mřížkou ve dveřích.
Ale první noc na cestě jsme přežili v pořádku
Válíme se do půl deváté. Pak procházka venku, vyvětrání, Péťa stele a dělá snídani, okolo jede pán na mopedu.
Telefonicky řešíme roamingová data. Ani jednomu nám nejdou.
Z místa spaní odjíždíme v půl dvanácté a po deseti kilometrech najíždíme na dálnici. Tam je klídek a mírný provoz.
Asi 50 km před Warszawou začíná pršet a okruh okolo hlavního města Polska je dost ucpaný.
Za Warszawou sjíždíme do vesničky Emilianów a dáváme si oběd v motorestu.
Tři jídla, pití pro všechny a vodu pro Tripa. Celkem za 94 zlotých (cca 580,- Kč).
Ale moc jsme si pošmákli.
Mají tu wi-fi síť, tak sepisuji deník a posílám Romanovi k uložení na stránky.
Uvidíme, jestli to takhle bude fungovat. Do toho stále řešíme zprovoznění dat.
Mě to nejde, Péťe se to najednou rozjíždí.
Z motorestu odjíždíme až kolem páté odpoledne. Nějak jsme se rozseděli.
Dětem jsme slíbili pohádku, tak hledáme ovladač od televize. V tom nakládání věcí do auta, jsme (čti Péťa) ho někam schovali. No nic, jedeme bez pohádky.
Péťe to ale nedá a za jízdy prohledává skříňky a ovladač nalézá. Samozřejmě na místě, kam jsme se už několikrát oba dívali.
I nadále za jízdy nastavuje televizi a dětem pouští pohádku.
Venku leje, leje a leje.
V Bielistoku stavíme na pumpě Orlen a tankujeme plnou nádrž nafty.
Litr vychází těsně nad třicet korun. Tedy levněji, než u nás.
Jedeme směr Augustóv a dále na Litevskou hranici. Když se v půl deváté stmívá, chci rozsvítit světla, ale nic se neděje. Svítí jen denní potkávací. Jinak nic.
Jedeme ještě kus a pak náhodně sjíždím. U obchodu se ptáme, jestli tu můžeme zůstat do rána, že nám nejdou světla. Pán nás vede oklikou za dům, kde prý můžeme zůstat.
Má tu udělané pěkné posezení, které prý můžeme použít. To ale nepotřebujeme, vše máme své.
Hledám závadu, rozebírám plastové kryty, kontroluji pojistky, relátka, hýbu všemi možnými kabely, rozebírám páčku pod volantem. Asi po půl hodině se světla rozsvěcí.
Vůbec nevím, čím to bylo. A to je nejhorší. Uvidíme, jestli nás to bude zlobit i nadále. Při té příležitosti jsem vyměnil i snímač imobilizéru.
Občas blbne, špatně načte kód z klíčku a auto nechytne. Tak jsem snímač ještě doma koupil náhradní a teď ho rovnou vyměnil.
Péťa zatím stele a připravuje večeři a myje sebe i děti. Já jsem línej a jdu spát na čuňase.
Spát jdeme kolem jedenácté v noci.
Dnes najeto 473 km.