Budíme se a vstáváme tak nějak mezi sedmou až devátou.
Dnes jsme na cestě týden. Naše běžná dovolená obvykle trvá dva týdny.
To už bychom byli v polovině, ale tahle výprava je neobvyklá a my toho máme ještě spoustu před sebou.
Beru Tripa a jdeme se vyčůrat ven. V půl desáté vybíhají děti z auta a jsou oblečené! Takhle rychle to ještě nezvládly.
Letí na hřiště. Moc se jim tam totiž líbí. Je to takové malé Mirákulum.
Sedám do auta a píšu deník. Péťa stele a připravuje snídani.
Do toho pozorujeme hřiště dalekohledem, kde jsou děti. Připadám si trochu jako úchylák.
Při naší opulentní snídani spí Trip před dveřmi a všem je nám dobře.
Před dvanáctou hodinou jsme sbalení, máme vodu i velkou svačinu a jdeme na procházku.
Podél jezera je pěkná štěrková cesta. U odpadkového koše si nabíráme pár pytlíků na hovínka pro pejska.
Abychom po sobě pěkně uklízeli a nikdo na nás nenadával.
Procházíme mezi domky, lesní pěšinou až na kraj jezera. Je tam pěkný srub, molo, pár loďek, a hlavně plno komárů.
Na fotkách to bude vypadat pěkně, jenže díky komárům v tomto ročním období neobyvatelné.
Vracíme se kousek zpátky a z asfaltové stezky podél silnice odbočujeme do lesa. Tam je hliněná cesta ke krásnému velkému srubu.
Zahýbáme do lesa a jsme v ráji. Pěkné, vzrostlé stromy, mech, obří borůvky, jezero, potůček, dřevěný můstek.
Moc hezké to tu je. Vždy kousek musíme jít, pak se sehneme, rychle natrháme hrst borůvek, a než se na nás slítnou hejna komárů, musíme zase jít.
Při pohybu se totiž komáři tolik nestíhají přisát. Jen maličko. Borůvky jsou vynikající a velké jako tenisáky, tak to za těch pár štípanců stojí.
A ten vzduch. To je vám taková vůně. Prostě nádhera.
Péťa nadává na komáry, tak jdou s Filipem zpátky. Já s Niky a Tripem jdeme na výpravu do nitra lesa.
Celkem jsme ušli asi deset kilometrů. Pěkně jsme se protáhli, po tom předešlém přesunu autem.
Tým odpadlíků cestou k autu potkal na parkovišti u kostela autobus českých důchodců. Bavili se a oni se ptali, jak se nám tu líbí.
Péťa jim povídá, že zatím skvělý, až na ty komáry. A jedna postarší madam odsekla: “Vždyť tady taky nic jiného není!”
V autě se scházíme kolem půl páté. Je krásně a svítí sluníčko.
Děti běží na hřiště, já datluji deník do PC a Péťa si rozkládá křesílko na sluníčku, opaluje se a čte si. Prostě odpočíváme.
Sluníčko nám pěkně nabíjí baterii přes kolektůrky na střeše.
K obědosvačině máme mléko a kolínka s maďarským gulášem z konzervy.
Hrajeme různé hry. Filip shodil na zem talíř, který mu tam naše paní nastražila, ale naštěstí se žádný nerozbil.
Pak další kolo prolézaček na hřišti, knížka, já si chvíli zdřímnu. Jedním slovem – pohoda.
Ve 21:00 máme večeři. Kolínka s gulášem od oběda, dvě plechovky rybiček v tomatě z Čech, housky, chleba, máslo, kousek tvrdého sýra a parmezán od Milana z Itálie.
Hergot, to abychom mu taky něco přivezli…
Po večeři načínáme polosladký Moscatel a dáme si pár sklenek. V našem případě spíš hrníčků.
Péťa myje nádobí, děti a připravuje pelíšek.
Jiří jde na procházku s Tripem.
Uznávám, že takhle napsané to vypadá zvláštně…
Děti uléhají po desáté, my dospělí v půl jedenácté. Pár stránek v knížce a padají nám klapky.
Jako zvukovou kulisu máme tůrování motorů, ale i to za chvíli přestane a my si užijeme další klidnou noc.
Dnes najeto 0 km.