Noc dobrá. Byl tu krásný klid. Jen někdy v noci mě Niky probudila. Odkopala se a hledala peřinu.
Našla tu mojí a sápala se po ní. Tak jsem musel najít tu její a následně jí přikrýt.
Vzbudili jsme se nějak po osmé. Mě se ven nechtělo, tak Tripa šla vyvenčit Péťa.
Kolem půl deváté bereme prut a jdeme rybařit. Pěkný plácek jsme vybrali asi třicet metrů od auta.
Učíme se odborně instalovat návnadu na háček a nahazovat prut. Docela nám to jde a napodruhé nám začíná cukat splávek.
Chleba užmoulaný se slinami, jak nás to učil strejda Jirka jim tady asi chutná. Filip trhá za prut a splávek, olůvka i háček vylétnou až na břeh, jen bez ryby…
I tak Jirko díky za prut a za instrukce.
Po návratu z rybaření si v jídelně našeho vozu dáme výbornou snídani
Před dvanáctou vyrážíme na malou procházku do lesa. Cestu do něj máme asi dva metry od auta.
Je to krásný les, protkaný mnoha úzkými, i širokými cestami. Mnohé jsou značené jako běžkařské trasy.
Vše se zelená, roste a kvete. I v zimě tu musí být krásně.
Okolo cest je velké množství borůvkových keříku, které jsou obsypané obrovskými fialovými koulemi. Jejich chuť a vůně jsou prvotřídní.
Cestou dětem vyprávím příběh „O holčičce, která měla ráda Toma Gordona“. Kdo nezná, ať si to přečte. Napsal to Stephen King.
Lesem plným stromů, skal, borůvek, potůčků a měkounkého mechu jdeme asi čtyři kilometry k jezeru.
Na jeho břehu je tábořiště s ohništěm, ve kterém plápolá oheň. Starší pár nás zve k posezení a paní nám hned hlásí, že nedaleko viděla obrovského pavouka.
Rukama ukazuje asi dvacet centimetrů, ale když nám ho chce ukázat, nemůžeme ho najít.
Naštěstí. To by tu Péťa nechtěla zůstat.
Opodál je bouda plná špalků dřeva i s pěknou, velkou sekerou. Pár špalků rozštípu na polínka. Jen tak, prostě se mi chce.
Sedíme, svačíme, Filipovi vyřezávám lodičku z kůry, přikládáme do ohně, lovíme kešku.
Je to úžasné a klidné místo uprostřed fantastické přírody.
Filip na svojí lodičku naverboval posádku z vodních šneků a ač nerad, pouští ji po vodě.
Pak se mu při čůrání povedlo namočit kraťasy, tak mu je Péťa pere v jezeře.
Občas se kolem mihne komár, ale není to nic dramatického.
Posílám Tripa po vodě, aby si zaplaval a trochu se umyl. Je to pes a občas je to cítit. Spí s námi v autě kvůli komárům, tak i on musí dodržovat hygienu.
Po koupeli lítá okolo asi dvacet minut jako magor, aby se osušil. Je na něj děsně legrační pohled.
Na místo přichází i dva mladé finské páry s miminkem. To nemá ponožky, ale nikomu to vůbec nevadí. Jeden pán nás fotí, abychom měli společnou fotku.
Trávíme tu přes hodinu a půl báječné idylky.
Zpátky jdeme lepší a kratší cestou. Orientujeme se podle slunce a mapy na hledání kešek.
Náš Leonid je na svém místě, jen byl na sluníčku a je v něm asi 100°C.
Chvíli větráme a přejíždíme na druhý konec Kuopia pod skokanské můstky a rozhlednu. Zítra si na ní vyšlápneme.
Mezi sedmou až devátou večeře, hygiena, hry, knížka a do hajan.
Dnes jsme měli báječný den, tak ať jsme odpočatí na ten další.
Najeto 7 km.