Dnes zatím nejhorší noc.
Možná kombinace únavy, nočního světla a spaní z kopce. Zaparkoval jsem totiž nějak nakřivo (čumákem z kopce a navíc pravou stranou dolů) a není to úplně ono.
Já se navíc nevejdu na rozkládací lavici – kdyby se „něco“ dělo, chci být na kraji u dveří.
Buď musím spát v poloze „skrčenec“, nebo si natáhnout nohy do uličky mezi předními sedadly. No a to je mám zase ve vzduchu.
Pétě se spalo stejně blbě, jen děti a pes si na nic nestěžují a jsou v pohodě.
Oblékáme se a vedle parkoviště pod smrky si dáme ranní rozcvičku.
Pěkně si protáhneme a rozhýbeme těla před výstupem na rozhlednu.
Venku je čistě modrá obloha bez mráčků a nádherně svítí sluníčko. Je 19°C a my si dobíjíme svoje vnitřní baterky, stejně jako baterky mobilů.
Děti si nic nedobíjí, ty se hádají při čištění zubů.
Po vynikající a vydatné snídani od naší kuchařinky oblékneme turistickou obuv a před jedenáctou hodinou vyrážíme na výlet.
Já s Filipem jdeme po schodech podél skokanských můstků. Tam zrovna probíhá trénink mladých skokanských nadějí (možná to tady mají místo tělocviku?).
Na doskočišti je umělý povrch, který kropí vodou a skokani skáčou a sviští kousek od nás. Takhle zblízka je to úplně něco jiného, než v televizi.
Na největším můstku mají při odrazu rychlost kolem 90 km/h. Je to napsané na velké informační tabuli.
Nahoře na kopci se setkáme s holkama a Tripem. Šly okolo, ale lepší cestou. Tak nás předběhly.
Péťa jde s pejskem pomalu napřed dolů a já beru děti na betonovou rozhlednu z roku 1960. Ta stojí na místě původní, dřevěné, vysoké 24 metrů.
V pokladně platím 12 euro a výtah nás vyveze do třetího patra. Sakra! Jen třetí patro???
Vyjdeme z výtahu a jsme na prosklené kruhové vyhlídce s kioskem v necelých 70ti metrech nad zemí (asi jako dvacáté druhé patro normálního paneláku).
Pokocháme se výhledem a vyjdeme si ještě jedno patro na otevřenou vyhlídku. Tam je výhled ještě lepší. Já se kochám panoramaty, děti hrají na babu.
Jsme v sedmdesáti pěti metrech nad zemí a výhled do všech stran je fenomenální.
Dolů si děti poroučí jít pěšky po schodech, uvnitř kruhové věže.
Schodiště se točí po směru hodinových ručiček a nám se dole po všech těch schodech motá hlava.
Prohlídneme si suvenýry u pokladny a vyrážíme za mámou do auta.
Cestou si ještě v malém domečku v lese hrajeme na restauraci. Filip je hospodský a za kozla, česnečku a guláš s knedlíkem chce 4.500,- Kč.
Jednou se bude mít hodně dobře.
V autě máme připravenou polévku, venku svítí sluníčko, je 21°C. Prostě pohoda.
Po krátké odpolední siestě startujeme Leonida a popoháníme ho severním směrem.
Je půl třetí a my se ženeme silnicí č. 5, na Iisalmi.
Tam si uvědomuji, jak skvěle mají řešené silnice a obchvaty. Jede se lesem, je značená první odbočka, pak druhá, někdy i třetí.
Kdo chce zajet do města, odbočí. Kdo nechce, jede pořád osmdesátkou po okresce. Žádné hrcání se centrem měst.
Většinou to město ani není ze silnice vidět.
Máme v plánu natankovat naftu, doplnit vodu do nádrže a lahví, nakoupit a připojit se na wifi.
Děti se cestou dívají na pohádku v televizi, my velcí se kocháme okolní přírodou.
Jedeme okolo benzínky Shell. Ta je tu jedna z těch levnějších. Ne jako u nás. Tankujeme naftu, odskočíme si na WC a doplňujeme vodu.
To by byl trochu oříšek, kdybych nebyl instalatér. Ve skřínce s vodou byla jen páková baterie a na ní obyčejné výtokové ramínko.
Chvíli přemýšlím, jak doplním vodu do nádrže. Jako správný MekGajvr vyndávám kleště a kapesní nožík.
Odmontuji ramínko a namontuji přechodku na hadici. Doplním vodu a vše opět uvedu do původního stavu.
Hotovo, odjíždíme.
Na krásných asfaltových silnicích udržujeme dle značek rychlost 80-100 km/h. Skoro na každé křižovatce jsou radary a my nechceme platit pokuty.
Okolo cesty ubylo jezer, zato přibylo lesů a značek s varováním před možným výskytem losů. Ty jsme zatím neviděli. Doufáme, že se to změní.
O pár desítek kilometrů dál stavíme v centru města Kajaani, venku je 25°C ve stínu.
Parkujeme na nábřeží jezera, hned vedle tržiště. Je tam i malé pódium, kde probíhá koncert nějaké jistě velice populární kapely.
Na lavicích pod pódiem sedí diváci s věkovým průměrem 65+
Nacházíme Péťi oblíbený obchoďák K-City Market. Nakupujeme základní potraviny a dětem jdeme pro nanuka. Limit jsme jim dali 1 euro.
Žádný z těch levných se jim nelíbil, tak si v té ceně nabíráme různou směs bonbónů na váhu.
Nakonec jsme to trochu přehnali, ale zase nám mlsání vydrží chvíli déle, než nanuky.
Nemají tu wifi, tak přejedeme pár kilometrů do jiného obchodního centra. Tam už wifi jsou, ale zaheslované.
Sedáme na jídlo do Hesburger, ale paní nám heslo nechce dát. Nechápu proč, ale samozřejmě to beru. Navíc je objednání jídel dost zmatečné.
Nejdřív nám dala menu v azbuce, pak nerozuměla anglicky. Jídlo drahé, nic moc a úklid na nule. I tak jsme se najedli dosyta.
V pasáži před obchody sedáme na lavičku, zapínám NTB, přihlašujeme se na jedinou volnou wifinu a už to sviští na tu dálku Romanovi.
Deník mám připravený i s fotkami a už tam sypu ty jedničky a nuly.
Děti zatím pobíhají okolo, blbnou a jsou trochu hlučnější. Čekám na ochranku, ale všichni jsou v klidu a nikdo to neřeší.
Po odeslání deníku si odskočíme na toaletu, kde se také již delší dobu neuklízelo, sedáme do auta a jedeme dál po naší silnici č. 5 severním směrem.
Dost nás mate sluníčko. Je osm večer a ono si pořád visí vysoko nad obzorem.
Sjíždíme ze silnice, je tam pěkné parkoviště. Jenže u něj cedule – zákaz kempování.
Nedaleko je totiž drahý kemp a nepotřebují, aby jim tu někdo stál zadarmo.
Po pár kilometrech sjíždíme na hliněnou cestu.
Po cca osmi kilometrech je koňská farma.
Děti tam samozřejmě nutně potřebují, tak parkuji u cesty o dvě stě metrů dál a jdeme se pěšky podívat na koníčky.
Děti si je pochopitelně ihned pojmenují: Puntička, Drobek, Lussy, Bobešek.
Bude devět večer, tak už tu rovnou zůstaneme přes noc.
K pozdní večeři nám Péťa chystá lososa s toustovým chlebem a jogurt.
V deset sprcha, stlaní, zuby a do hajan.
V jedenáct večer ještě posílám zprávu domů, že spíme pár kilometrů od městečka Jormua, na cestě s názvem Pohjajoentie.
To kdybychom přes noc záhadně zmizeli.
Nad stromy na obzoru se kutálí sluníčko a u lesa je naprosté ticho. Skvělá to idylka a my spokojeně usínáme.
Dnes najeto 214 km.