Vstáváme za světla. Jak jinak, tady na severu. Venku je příjemně teplo a svítí sluníčko.
S dětmi si lehám v obýváku a čteme si o Holčičce. Už sešla z cesty a ztratila se v lese. Jako Péťa s Filipem včera…
Péťa skočí na recepci za naší saunovou paní. Domlouvá si vyprání prádla. Jedna várka na krátký program za 5 euro.
Nese tam hromadu prádla a při cestě se za ní táhnou takové ty velké, barevné masařky.
Venčím Tripa a po dvaceti minutách jdu s Péťou pro prádlo. To krásně voní a masařky nikde.
Ještě chvíli si povídáme s paní recepční. Prý máme štěstí na počasí. Letos je tu extrémně teplé léto. Obvykle bývá 10 – 15°C.
V jídelní části našeho vozu si dáme k snídani zbytek od večeře a navíc obvyklé ranní menu.
Niky se mračí, bolí jí v krku a demonstrativně si čte.
Beru Filipa, Tripa, pití a svačinu a vyrážíme na malou tůru. Kousek od kempu potkáme staršího pána se třemi Husky.
Ti vystartují po Tripovi a kdyby pán nezakopl a řemeny od psů se mu nezamotaly okolo silné větve, asi by to nedopadlo dobře…
Přecházíme další lanový most na začátku divoké řeky, opět s výhledem na peřeje.
O kus dál je oficiální vstup do NP Oulanka. Placený kemp, narvané parkoviště, stánky se suvenýry, stany a tak podobně.
Tady to není pěkné, jako v našem Basecampu zdarma. Dobře nás Péťa navedla.
Otáčíme se a jdeme zpátky k našemu vodnímu mlýnu.
Ono totiž, jak včera Péťa s Filipem zabloudili a vlezli do té soukromé chatky, odtáhli nějaké větve, které ohraničovaly pozemek.
Něco, jako vstupní brána. No a pak to v tom dešti nevrátili zpátky. To chceme napravit.
Scházíme ze značené stezky (vážně jste takhle včera uhnuli z trasy v tom dešti?) a vracíme větve na své místo.
Cestou zpět si sedáme na hranu mola na břehu jezera, nohami klátíme ve vzduchu nad hladinou, povídáme si, pozorujeme kachničky i rybky a vůbec tu krásu okolo a je nám moc dobře.
Zpátky v kempu se připojuji na wifinu a posílám domů deník.
V autě svačinooběd a v 16:30 odjíždíme na další cestu.
Někde směrem na Rovaniemi potkáváme stádo asi dvanácti sobů. Někteří se pasou vedle asfaltu, někteří si vykračují prostředkem silnice.
Projíždíme okolo nich krokem a samozřejmě si je fotíme.
Stavím u kavárničky a fotíme se u obřího sněhuláka. Kavárny jsou tu vůbec nejčastější obchůdky.
Kdesi jsem se totiž dočetl, že Finové jsou největší konzumenti kávy na světě. Víš, Máťo?
Míjíme označení přejetí polárního kruhu. Taková skromná cedulka s kovovým monumentem.
Vjíždíme do bouřky a silně nám sprchne. Vzduch se krásně vyčistí a je cítit ozónem. Taková ta jarní, bouřková vůně. To mám moc rád.
Tady na severu už není tolik měst, vesnic a domů. Jednotlivá obydlí jsou vzdálená i desítky kilometrů od sebe.
Co tady ti lidé dělají tak sami? Čím se živí? Kam jezdí do práce? Nebojí se tu v noci?
Kus od hranic s Ruskem je památník Finsko/Ruské války. Jestli si to dobře pamatuji, byla v letech 1939 – 1940.
Je tam zachovalý betonový bunkr. Pancéřová vrata jsou dokořán a uvnitř se rozsvěcí světlo na fotobuňku.
Ve vitrínách je expozice s předměty z té doby. Včetně prostřelené helmy s rudou hvězdou.
Stavíme na automatické pumpě a tankujeme naftu. Vodu tu nemají a nikde nikdo.
Na silnici je opět sobí rodinka. Museli jsme zastavit, oni na pohodu přešli i se dvěmi mláďaty a pak jsme mohli pokračovat.
Jsou to pohodáři a děsný flegmatici. Auta jim vůbec nevadí.
Na příští pumpě po dvaceti kilometrech tankujeme vodu a dáme si vynikající burgry. Ono je už totiž sedm večer.
Podle sluníčka se nejde řídit. Ještě v osm večer svítí a je 18°C.
Na silnici opět sobí rodinka. V masce Leonida máme nainstalované plašení zvěře.
To buď není zapojené, nefunguje, nebo už si sobi zvykli a ignorují to.
Asi třicet kilometrů před Rovaniemi stavíme na pěkném parkovišti blízko řeky. Je devět večer a slunce je pořád poměrně vysoko.
Péťa dělá malou, studenou večeři a já s dětmi jdu na krátkou procházku k řece a do lesa.
Je tu další brigáda útočných komárů, tak se dlouho nezdržíme. Z mostu přes řeku pozorujeme rybáře a na mapce za mostem plánujeme zítřejší trasu.
V autě sprcha, zuby, knížka.
Kousek od nás parkuje obří obytné auto. Takové to á la Robert de Niro z filmu Jeho fotr je lotr.
Usínáme před půlnocí. Je skoro půlnoc a z kostela zvon…
Dnes jsme ujeli 182 km.