Opět nás budí ovce, ale ležíme v klidu dál. Z postelí se vynoříme brzy ráno. Dnes už v devět hodin. Ano, Václave, už v devět ráno
Péťa venčí Tripa, já Filipa. U toho zkoušíme krmit ovečky. Námi utrhnuté větvičky jim ale moc nechutnají.
Filip si jednu ovečku i pohladil.
Beru batoh, pohorky, vodu a Tripa, a jdu na malý předsnídaňový výlet.
Po půl kilometru brodím první potok. Zouvám si boty, Trip to dá sám.
Kochám se, fotím a po chvíli koukám, kde mám pejska. A on nikde. Zase jsem ho nechal běhat na volno.
Běhám okolo, volám, pískám a zase nic. Volám Pétě, že mi utekl Trip a já ho jdu hledat.
Kdyby se náhodou vrátil sám, ať mi zavolá. To se po chvíli opravdu děje. Mladý Švýcarský pár ho potkal cestou na výlet.
A jelikož ho večer viděli u našeho auta, doprovodili ho zpátky. Sám našel cestu zpátky. Je to šikulka, ale zároveň i potvora.
Nechal svého páníčka samotného.
Jdu tedy dál sám. Chci se zkusit dostat do kaňonu s potokem pod mostem GORSABRUA.
To se mi daří. Jsem na jeho začátku. Vlastně na konci, z pohledu toku potoka.
Strmé skály se zvedají výš a výš a dole jsou popadané mnohatunové kamenné bloky.
Nechtěl bych tu být ve chvíli, kdyby se některý z nich uvolnil a spadl.
Tisíce let si tu nehnutě spočívají a jednoho dne se díky erozi pohne jeho podloží a on si odskočí o pár desítek metrů níže, na nové místo
U hladiny potoka jsou dvě velké jeskyně. Láká mě se tam jít podívat, ale jsem tu sám, nikde nikdo a není tu signál.
Tak si radši nechám zajít chuť.
Na další cestě ještě několikrát brodím potok z jedné strany na druhou. To kvůli strmým a vysokým skalám v soutěsce.
Už mě ale nebaví se pořád zouvat a sušit nohy. Dávám to proto obutý. Je to rychlejší. I plné vody na kamenech nekloužou.
Někde je brodění i do půli stehen.
Opět zdůrazňuji: BOTY, BOTY, BOTY!
Pokud máte aspoň trochu dobrodružnou povahu, a rádi objevujete neznámé (jako já), bez nich to moc nejde.
Dostal jsem se asi dvě stě metrů do nitra kaňonu.
Příkré stěny byly odhadem tak padesát až osmdesát metrů vysoké a v jednom zúženém místě se dral potok vysokou rychlostí a hloubka tu byla možná dva metry.
No a to už se moc brodit nedalo. Obracím se a stejnou cestou jdu zpátky.
V autě opět vynikající a vydatná snídaně. Nebo možná oběd?
Opodál stojí obytná dodávka a v ní zachránci našeho Tripa. Staví se na kus řeči a obdivují mapu naší cesty (díky, Martine).
Za doprovod pejska od nás dostanou čokoládu. Jedou podobný okruh jako my, jen obráceně, a mají na to půl roku.
Vážně, šest měsíců! Startovali v Dubnu, takže jsou někde v půlce cesty.
Jsou sympatičtí, a Péťa je zve k nám na návštěvu, až pojedou přes Českou Republiku.
Beru si notebook, sedám si venku pod naší markýzu a dopisuji deník. Je krásné počasí a na venkovním posezení se nám suší a větrá prádlo a matrace.
To se ale nelíbí jedné madam. Ani nevíme, odkud přišla, ale sedla si na lavici a naše věci odstrčila bokem.
Chvíli si sama pro sebe něco broukala a kroutila u toho hlavou. Po chvíli se zvedla a po cestě odešla pryč. Zvláštní…
Po třetí hodině máme lehký oběd. Polévku a pečivo.
Jsem ve skluzu s deníkem, tak píšu a píšu a píšu. S tím mi vydatně pomáhá i mandlový rum.
Láhev mám v modrém pleteném obalu od tety Evy. To byla také velká cestovatelka. Jako babička.
Asi to máme v krvi. Ahoj děvčata.
Je krásný, slunečný den, a děti si u auta hrají s kameny a vodou, kterou si nosí v lahvích a kanystru z nedalekého potoka.
Asi v půl šesté se tam jdeme s Filipem vykoupat. Jdeme do naha!
Já to dal sám, Filipa jsme museli trochu vyhecovat (stejně je to borec!) a Niky nás u toho fotila.
Později se nám Péťa svěřila, že se dopoledne také koupala nahatá (i ona je tedy borec!), a z můstku jí u toho prý pozoroval nějaký pán.
Navečer studená večeře na venkovním posezení, kde si opět rozděláme oheň. U něj posedíme a povídáme si.
Po chvíli si k nám přisedne i Holanďan, kterého jsme potkali v kempu, kde Péťa prala.
Cestuje sám už dva měsíce. Pořád pracoval jako architekt, a na nic jiného neměl čas.
Pak těžce onemocněl. Když se z toho dostal, prodal dům, koupil starší obytné auto (žlutý Fiat Ducato) a vyrazil na cesty.
Byl v Británii, Skotsku, Dánsku, Švédsku a teď je tady s námi v Norsku. Někdy je prý rád, že je sám, někdy mu ale chybí společnost.
Jsou to velké výkyvy nálad. Proto přišel na pokec. Nabízím mu mandlový drink, ale nechce. Pije jen čaj.
Přijíždí dva zánovní obytňáky z půjčovny s Norskou značkou.
Asi půl hodiny popojížděli sem a tam, různě přejížděli auty, najížděli na nájezdy, až skončily boky k sobě s půlmetrovou mezerou.
A po vystoupení z auta ani neodpověděli na pozdrav.
U ohně si příjemně popovídáme o životě a cestování (tedy hlavně Péťa), a je nám fajn.
V půl desáté hygiena, v deset už se leží pod peřinou. Já ještě vyvenčím pejska a udělám pár nočních fotek.
Dnes to byl pohodový a odpočinkový den, a zítra snad zase popojedeme dál.