V noci bylo děsné dusno, tak jsem pootvíral okna a kousek odtáhl zatemnění, aby tudy proudil vzduch.
Péťa strašila deštěm, tak jsem okna nemohl otevřít dokořán.
V noci klid. Po nedaleké silnici projelo pár aut a trochu sprchlo.
Budí nás auta rybářů, kteří na parkovišti vykládají svojí výbavu, z postelí vylézáme v devět hodin a větráme všemi otvory.
Při snídani (luxusní párečky)
je pod mrakem a 27°C. Děti si hrají, já píšu deník, Péťa pere a uklízí.
Sousedi Norové roztáli, když jsme je slušně pozdravili, a mohli si podrbat Tripa.
Využijeme pěkně vybavené a zařízené WC se záclonkami, teplou vodou a mýdlem a ručníky. Luxus!
Při balení věcí za námi přišla mladá novinářka. Že píše články do místních novin NYE-TROMS o lidech, počasí, přírodě a tak podobně.
Zaujala jí naše mapa, fotí si nás, vyzvídá, jak se nám tu líbí a prý jsme chytli extrémně teplé počasí.
Jmenuje se FREDRIKKE a letos prý pojede studovat práva do Brna. Je moc milá a Péťa jí zve k nám na návštěvu, až tam bude studovat.
Na protějším parkovišti vylévám naše WC do výlevky a lákám děti, ať jdou se mnou.
Aby pochopily, proč je na malou posílám ven. Vylévat to není žádná hitparáda. Vůbec se jim to nelíbí a s ucpaným nosem utíkají pryč.
Loučíme se s MALSELVEM a po naší E6ce se dáváme opět jižním směrem. Času máme ještě dost, ale pomalu se blížíme k domovu.
Ze silnice je vidět vysoký vrchol, pokrývka sněhu a velký vodopád.
Je to prostě řeka bíle zpěněné vody, řítící se z téměř kolmé stěny svisle dolů. Z dálky to vypadá jako namalované.
Jako by se dolů padající masa vody ani nehýbala.
Silnice vede z kopce a jedeme PROTI proudu potoka. Chvíli si s tím nevím rady, pak zkusím vyřadit a auto rapidně zpomaluje.
Asi optický klam. Jedeme do mírného kopečka, ale na oko to vypadá obráceně. Zvláštní.
U silnice míjíme ceduli s navigací na POLAR PARK.
Na netu zjišťujeme podrobnosti a rodinné vstupné je za 2.500,-Kč Dětem to radši ani neříkáme a jedeme dál.
Silnice se vine a proplétá mezi vysokými horami a my se mezi nimi proplétáme slalomovým způsobem.
Co chvíli křičíme: to je krásný kopec, hele toho sněhu, nádherný vodopád vlevo, zabírám obytňák, a tak podobně.
Jsme v pásmu stromů a ta spousta zeleně je nádherná. Jen vršky hor jsou holé, skalnaté a místy pokryté sněhem.
Za městečkem BJERKVIK, stavíme po dlouhém klesání u moře, a jdeme na malý ostrůvek.
Ten je momentálně díky odlivu spojený s pevninou úzkou cestičkou. Krása.
Kousek před NARVIKEM se dokončuje stavba obrovského mostu HALOGALANDSBRUA.
Má být hotový ještě letos a podle techniky a jeřábů na něm je to opravdové monstrum.
Po příjezdu do NARVIKU hledáme parkoviště u obchodního domu.
Je tu jen několikapatrové, zastřešené, ale tam se nevejdeme. Jsme moc vysocí.
Parkujeme tedy v jedné z bočních ulic a jdeme na nákup a odeslání další porce deníku.
To se nám daří a při čekání si dáme k pozdnímu obědu (v 17:30) dobrou pizzu (šest obdelníčků, kus za 35NOK) z obchůdku, odkud sosáme wifi.
Paní je moc milá a na pizze si moc pošmákneme.
Při čekání na odeslání souborů a fotek pozorujeme místní. Je tu dost tmavých přistěhovalců a divných existencí.
Začínám mít strach o auto, zaparkované v boční uličce.
Péťa kupuje dětem limonádu v zálohované plastové lahvi. Po vypití vracím lahev do automatu a je slyšet, jak se tam ihned zmačkala. Aha.
Ještě jsem koupil nějaké háčky na ryby. Jako nám vyšla sauna ve Finsku, musí nám vyjít ulovit rybu v Norsku. Jinak nemůžeme domů.
Po odeslání vypínám NTB a vracíme se k autu. To tam na nás trpělivě čeká, venčíme Tripa a jedeme dál.
V místním přístavu obdivujeme obří nákladní lodě.
V půl osmé začínáme hledat místo na dnešní nocleh a přitom potkáme SUV TESLA, model X.
To tu není taková zvláštnost, Tesel tu jezdí hodně, ale tahle za sebou měla zapřažený karavan. Jo, elektromobil s karavanem. Super.
Stavíme na parkovišti na ostrůvku STOROYA. Ten je s pevninou propojený dvěmi mosty.
Z každé straně máme jeden. Z výšky jsme zahlédli a divoké víry, které se tu tvoří při odlivu.
Říká se jim MAELSTROM rychlost proudění vody může být až 40km/h.
Na parkovišti je pár aut, čisto, klid a moře se skalnatým břehem nadosah.
Přeparkuji auto na lepší místo, abychom stáli rovně, s Filipem vyvenčíme Tripa, uděláme nějaké fotky a Péťa už nám v autě může servírovat studenou večeři.
Po ní opět hygiena, stlaní, knížka a spaní.
Ještě o půlnoci je světlo a 25°C
Dnes jsme najeli 208km a jistě se nám tu bude dobře spát.
Dobrou noc.