Od sedmi hodin poslouchám drobné kapky deště masírující střechu Leonida. Tomu se to líbí a ani nedutá. Čtu si a čekám na probuzení zbytku týmu.
Ti se průběžně budí do deseti hodin. Péťa venčí Tripa, venku je šedivo, poprchává a je 17°C.
S dětmi si dáme ranní rozcvičku, Filipa to moc nebaví a flinká to.
S Niky ještě oběhneme kolečko okolo parkoviště a při mrholení je to fajn.
Péťa dělá snídani, děti se učí anglicky, já píšu deník a Trip spí. Prostě ranní pohoda.
Sedím vepředu na otočném sedadle spolujezdce, mám přehled o celém domečku, pozoruji ten cvrkot v něm, a je mi fajn.
Po vydatné snídani nabereme vodu a vylévám nádrž od WC.
Odjíždíme ve tři čtvrtě na jednu, řídí Péťa. Mám skluz v deníku, tak si sedám dozadu k dětem (ty si pustí pohádku na TV) a budu psát za jízdy.
Jenže jedeme zatáčkami a auto se dost kymácí. A tím, že se nedívám dopředu na cestu, je mi blbě.
Péťa je z toho řízení na úzkých silnicích se zatáčkami stejně vyřízená, tak po 45 kilometrech zaklapnu NTB a vyměníme se.
Stoupáme serpentýnami proti proudu horského potoka. Přes potok jsou natažené lanové mostky, ale jelikož za námi jedou další auta, nikde nestíhám zastavit.
Silnice se vine holou krajinou se zasněženými vrcholy okolních kopců.
Při průjezdu SALTFJELLET-SVARTSEN NATIONAL PARK stavíme v 692mnm na další překročení polárního kruhu, tentokrát směrem na jih.
Zaparkujeme auto, odskočíme si na WC a jdeme na výlet.
Drtivá většina turistů si nakoupí suvenýry, nafotí si blízké okolí a postaví kamennou mohylu.
Nám se tu líbí, tak jsme se vydali do kopce východním směrem, ke Švédské hranici. Ta je od parkoviště vzdálená 6,5km. My se k ní přiblížili asi o 2km.
Na jedno tajné místo jsme uložili i náš speciální kamínek.
Nafotili jsme se na jednom z mnoha bezejmenných balvanů
a vydali se na cestu zpátky. Na potůčcích jsme si cestou postavili nějaké kamenné hráze a zmáčeli si u toho ruce i nohy.
V budově se suvenýry si vyfotíme vycpaná zvířata a koupíme pohledy se známkami. To jsou ceny. Zlatá naše pošta…
Pohled z Nordkapu koupený na polárním kruhu, pošleme až později z jiného města. To je zase kombinace.
V autě na parkovišti si dáme polévku s pečivem a já jsem změnil názor. Jdu do restaurace, že koupím nějaké jídlo se sobím masem a podělíme se o jednu porci.
Chci ho aspoň ochutnat.
Jenže nejlevnější je malý sobí burgr za 170NOK (cca 500,-Kč), obyčejný hamburger za 280,-Kč, kebab v tortile za 450,-Kč. Takže nic.
To nedám a chvíli to rozdýchávám.
Ještě pár foto s nadhledu:
Jo a doufám, že nedopadneme takhle:
Nafotím ještě blízké okolí a Fialkám pěknou nástavbu na VW. Jirko, to je pěkný, co?
V osm večer se vracíme asi pět kilometrů zpátky, na parkoviště pod velké sněhové pole. Zítra si tam kousek vyšlápneme.
Popojíždíme a na parkovišti ladíme auto do roviny.
Péťa nám ještě udělá malou dodatkovou večeři, já píšu deník, děti si chvíli hrají.
Venku je 16°C a dnes jsme ujeli 73km.
Dobrou noc