Dnes je osmý den, osmého měsíce, roku dva tisíce osmnáct, a my jsme třicátý devátý den na cestě.
Venku fouká silný vítr a my máme rozvěšené prádlo pod roztaženou markýzou. Péťa jí v noci zatahovala a já se vzbudil.
Koukám na hodiny a bylo čtvrt na čtyři. Znáte ten horor? 3:15 Zemřeš! Pořád jsem na to myslel, poslouchal zvuky venku, a už neusnul.
Ale statečně jsem se šel ven vyčůrat. Venku bylo tmavé šero podsvícené žlutými lampami.
Do rána jsem si četl, a čekal na probuzení ostatních členů týmu. Děti šly v osm ven. Měly domluvenou schůzku s Nizozemskými děvčaty.
Péťa stele a připravuje snídani, já jdu s Tripem na maliny. To už je půl desáté.
O hodinu později si dáme vynikající – ne, opravuji – výživnou rýžovou kaši s nugetou, medem a marmeládou.
Dopisuji a posílám deník, děti si hrají, Péťa suší a skládá prádlo.
Beru děti a pejska na procházku k řece, kde se ještě před cestou osvěžíme v řece NAMSEN.
Z tohoto pěkného místa odjíždíme ve čtvrt na tři za doprovodu velkého hejna vos.
Další cestou jsme:
-si všimli, že před každým větším městem v Norsku je parkoviště s informacemi o dané lokalitě.
-pochopili, že lidé z obytných aut nás zdraví, z obytných přívěsů, ne.
-pozorovali déšť, a Péťa má radost, že jí vyšla předpověď počasí a uschlo nám vyprané prádlo.
-odbočili na parkoviště, abychom pustili kolonu aut, co se za námi vytvořila naší pomalejší jízdou. Při tom jsme pokecali s kamioňákem z Neratovic, který si tu udělal pauzu a zrovna svačil.
-viděli dvě dodávky z Číny
-jeli okolo polí osázených pšenicí.
-pozorovali stáda ovcí a krav na pastvinách.
-v jednom kempu vylili odpadní nádrže a dotankovali vodu.
-tankovali naftu u čerpací stanice ESSO.
-projeli tunel v STEINKJER.
-potkali mladou řidičku sanitky.
-viděli mladou řidičku kamionu.
-vyfotili zelenou střechu tunelu v STJORDAL.
-projeli další čtyři kilometry dlouhý tunel.
-několikrát projeli mýtnou branou.
Pak jsme najednou byli v TRONDHEIMU. Doprava houstne a já nevím, kde zaparkujeme auto.
Stavíme u přístavu na velkém parkovišti, ale tam se to prý nesmí. Ale je tu vidět pěkná kombinace starých staveb s moderní architekturou.
Tak jedem do centra za jiným obytným autem a parkujeme v ulici SONDRE GATE. Tam už se smí a parkovné se platí v automatu na chodníku.
Platí se jen do osmi večer. A protože je šest, platím jen 36 NOK za jednu hodinu.
Jdeme na obhlídku centra.
Pár desítek metrů od nás je řeka NIDELVA, kterou lemují staré dřevěné domy. Ty jsou z větší části zrekonstruované a dříve sloužily jako skladiště.
Zboží se do nich nakládalo a vykládalo přes velká středová okna za pomoci jednoduché kladky.
Se dvěma Českými chlapíky řešíme cesty, potraviny a jejich ceny.
Jeden z nich je tu totiž na univerzitě na stáži, a po týdnu za ním přijede i manželka se synem. No a něco budou muset jíst podobně, jako my.
Řeku přetíná i dřevěný most GAMLE BYBRO. První most tu stál od roku 1681, tato verze s vyřezávanými dřevěnými portály a jednou zachovalou strážní boudou je z roku 1861.
Za mostem:
V historickém centru se podivuji nad místní zvláštností. Tou je jakási lanovka pro cyklisty a jmenuje se SYKKELHEISEN TRAMPE.
Vůbec bych si toho nevšiml, ale zrovna přijel chlápek na kole, jednou nohou se postavil do divného stojanu, a stiskl tlačítko na ovládacím panelu.
Ozvalo se zaskřípění, kovové zvuky a on se bez šlapání rozjel do kopce. Koukám na to jako blázen.
Podle informační cedule je tady tohle zařízení instalované PRO MOTIVACÍ OBYVATEL Trondheimu, aby je motivovalo používat k dopravě kola.
Ty, jak je známo, nezamořuji vzduch exhalacemi. Zajímavé.
Cesta dál městem:
Pohodovou procházkou dojdeme k Norské univerzitě vědy a techniky (NTNU).
Ta je umístěná na kopci nad městem, na které by byl pěkný výhled, nebýt stromů v parku.
Odlovíme kešku na elektrické lokomotivě z roku 1908 a Filip opodál na travnatém plácku trénuje kotrmelce.
Je večer, máme hlad, proto jsme si cestou objednali třiceti centimetrovou pizzu za 130 NOK.
Při čekání na jídlo zašla Péťa naproti do krámku, a koupila rodinné balení lupínků na snídani. Taky vedle nás zaparkoval další Hyunduliáj.
Je to tady velká vzácnost. Tenhle už je pátý, co jsme viděli v celé Skandinávii. Na jedno korejské autíčko vychází tak padesát modelů Tesla (možná i víc).
Cestou zpátky k autu se ještě zdržíme u katedrály NIDAROSDOMEN.
Je to bývalé sídlo Norských arcibiskupů a jedná se o největší a nejmajestátnější sakrální stavbu v celé Skandinávii.
Stavěli jí tři sta let (ano, celých 300! let), a byli v ní korunováni Norští králové. Ti jsou tu ostatně i pohřbeni.
Je to impozantní stavba, kterou si prohlížíme s posvátnou úctou. Jen škoda, že jsme tu pozdě večer, a nemůžeme si NIDAROS prohlédnout i zevnitř.
Ze zpřístupněné vysoké věže musí být nádherný rozhled na celé město. Tak třeba příště.
V půl jedenácté se vracíme k autu
a proplétáme se ulicemi, křižovatkami, mosty a tunely ven z centra města. Musíme někde zaparkovat a zkoušíme to po silnici 707.
Ta dlouhým obloukem obkrouží celý poloostrov západně od Trondheimu. Na úzké silnici podél moře jsme místo nikde nenašli.
Na parkoviště jsme narazili až po čtyřiceti kilometrech.
Stojí na něm jeden kamion. Dle Googlu je o kousek dál další parkoviště, ale už jsme unavení a přejíždět se mi nechce.
Snad mu nebude na střeše celou noc hučet nějaký motor…
Bleskově se umyjeme a o půlnoci zaléháme do peřin.
Ujeli jsme 236km a viděli spoustu pěkných míst.
Dobrou noc.