5:00 Budím se.
5:31 Trip štěká na paničku, která venku venčí maličkého pejska.
6:06 Startuje malý bagřík a po chvilkovém zahřátí motoru odjíždí bagrovat nedaleký chodník.
7:00 Přijíždí kropící vůz a paní ve vestě zalévá květinové záhony kolem nás.
7:46 Odjíždí druhý obytňák. Péťa je ve stresu, že jsme nejeli do placeného kempu a stojíme hned vedle a zadarmo. Pouštím píseň Tomáše Kluse – Dobré ráno. Následuje malá procházka.
8:02 Přijíždí náklaďák s valníkem a dvacet metrů od nás sklápí fůru štěrku. V kempu je plno dalších obytňáků a teď už nikdo nespí ani tam.
8:36 Snídáme.
8:59 Odjíždíme.
9:12 Najíždíme na dálnici.
10:26 Vyjíždíme z 3,6km dlouhého tunelu pod městem Drážďany a začíná pršet.
10:38 Parkujeme u obchodního domu KAUFPARK ZENTRUM. Tam dáme nějaké nákupy a jídlo.
14:09 Odjezd z Drážďan.
14: 41 Přejezd hranic do ČR.
14:58 Voláme rodičům a kamarádům.
17:01 Troubíme na babičku a jdeme na první domácí návštěvu po dlouhé době.
17:44 Za halasného troubení projíždíme ulicí.
17:46 Parkujeme před domem.
Dnes jsme ujeli 252km.
– – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – – – – – — – –
Byla to fantastická cesta plná úžasných míst. Trvala nám 52 dní, nebo chcete-li to přesně, 1.229 hodin, nebo také 73.752 minut a to je vážení 4.425.120 vteřin.
Potkali jsme na ní spoustu báječných lidí a zažili krásné chvíle. Kdesi jsem se dočetl, že cestování je vlastně nemoc. Za náš skvělý tým mohu říct, že i my jsme nakaženi.
Najeli jsme celkem 9.404 (skoro) bezproblémových kilometrů a do nádrže jsme nalili 891,4 litrů nafty, při 27 tankovacích zastávkách.
Průměrně jsme tedy při každém tankování kupovali 33 litrů této tekutiny. Průměrná spotřeba mi vychází na přijatelných 9,5 litrů na sto kilometrů.
Projeli jsme devět Evropských zemí a trávili v nich celkem 51 nocí:
2x v Polsku,
1x v Litvě,
1x v Lotyšsku,
1x v Estonsku,
13x ve Finsku,
28x v Norsku,
3x ve Švédsku,
1x v Dánsku,
1x v Německu.
Dost peněz jsme ušetřili za bydlení. To nám ochotně a s dobrým komfortem poskytoval Leonid. Platili jsme pouze dvakrát.
Jednou v Estonském TALLINU na parkovišti v přístavu, a podruhé na parkovišti před výstupem na PREIKESTOLEN. V obou případech jsme potřebovali vyrazit brzy ráno.
Zhubl jsem deset kg, Péťa tři, děti si váhu udržely, Tripa jsme nevážili. Nijak jsme nehladověli.
Jen jsme měli spoustu pohybu (ano, neseděli jsme jen v autě) a pravidelný přísun potravy.
Ta možná nebyla tak pestrá jako v domácích podmínkách, ale zase jsme se nezdravě nepřejídali, jako je tomu doma.
Nejhůře cestu snášela Niky se svými pubertálními náladami. Ale i tu to vždy po chvíli přešlo a na jejím pomyslném nebi vysvitlo sluníčko.
Nejvíc jsem si to užíval já s Tripem. Oba jsme kolem sebe měli tu svojí nejmilejší smečku 
Závěrem děkuji všem, kteří četli náš deník, podpořili nás na naší Velké cestě, a přáli nám jen to nejlepší.
Zaznamenali jsme i pár negativních reakcí, ale s těmi ať se trápí jejich majitelé.
Omluvte prosím mé chyby v textu, překlepy i pravopisné chyby. Většinu deníku jsem psal rychle a nečetl to po sobě.
Něco zachytil Roman s Máťou, něco opravíme dodatečně. Když bude čas…
Byla to báječná dovolená a už teď se těšíme na další. Kam to bude? To se nechte překvapit, nebo nám napište vaše tipy.
Ahoj.
Jirka, Petra, Niky, Filda, Trip