Spaní u hlavní silnice v přístavním městě nebyl moc dobrý nápad. Jezdí tu spousta aut, náklaďáků a motorek a jezdí rychle. Tak jsme se moc nevyspali. Ale byla to nouzovka.
V hlavě mi pořád běží včerejší den. Během 24 hodin jsme navštívili pět zemí. Německo, Nizozemí, Belgii, Francii a Velkou Británii. To byl kalup. Tak teď už zase budeme moci zvolnit.
Vstáváme v půl deváté, na rychlo se sbalíme a z parkoviště odjíždíme v 8:57. Projíždíme Dover na silnici A2. Soustředím se na jízdu vlevo. Jde to, ale…
Silnice má dva pruhy a pomalejší je ten levý. Pro nás nezvyklé.
Kulaťáky jsou oříšek. Mají dva pruhy a najíždí se podle toho, kam se vyjíždí. Pokud vyjíždím na prvním výjezdu, při nájezdu do kulaťáku blikám vlevo a jedu levým pruhem. Pokud vyjíždím druhým, nebo třetím výjezdem, najíždím pravým pruhem a po celou dobu jízdy na něm blikám vpravo. Až před výjezdem dám levý blinkr a přejedu do vnějšího pruhu. Je to makačka na bednu a pořád si to musím opakovat. Ale jde to a zatím to zvládám.
Sjíždíme na A256 směrem na Sandwich a potkáme první Vauxhaul. Tak se tady jmenují Opely.
Vjíždíme do městečka Deal a potkáváme první patrový autobus. Proplétáme se úzkými uličkami a hledáme místo na parking. Parkoviště jsou placená a stejně se nikam nevejdeme. Jsou jen pro osobáky. Stavíme v ulici mezi rodinnými domy a pláží.
Dolepuji kolečka projeté trasy na mapu a pěšky jdeme do centra.
Zjistil jsem další nevýhodu jízdy vlevo. Z obytňáku totiž vystupujeme vpravo. Tady tedy do silnice před projíždějící auta. Na to si musíme dát velký pozor.
V obchodě nakoupíme nějaké dobroty, ovoce, zeleninu a procházíme centrem. Trip má spoustu psích kamarádů, lidé jsou přátelští, usmívají se na nás a často se s námi dávají do řeči. Britská angličtina je úžasná. Taková melodická, libozvučná a je jí moc dobře rozumět.
U kostela St. George´s Church je živý koncert farníků a je to skvělá podívaná i poslech. S Niky se jdeme podívat i dovnitř do kostela. Mají to tu moc pěkné.
Vedlejšími uličkami dojdeme zpátky k autu. S Filipem si uděláme siestu na pláži. Slaná voda, oblázky, místní rybáři, odpočinek, odliv, mírná oblačnost.
V jednu hodinu si dáme oběd v autě, pak malý odpočinek. Venku je 23°C, ale takové slané dusno.
Před pátou jdeme na procházku na nedaleké místo bývalého hradu Sandowncastle. Filip cestou padá na betonovém molu a odře si koleno. Zatímco brečí, mám čas si zaplavat v moři. Beru si plavky a plavu v Lamančském průlivu. Je příliv, tak mě to snad neodnese. Voda je slaná a velice osvěžující. Jelikož nedaleko plavou i dvě postarší dámy, nemohu napsat, že byla studená.
Po vybrečení, osušení a převlečení pokračujeme podél pláže Sandwich Bay, přes golfové hřiště Royal Cinque Ports Golf Club.
Potkáváme spoustu přátelských pejskařů. Trip se všem líbí a se psími kamarády se pořádně vydovádí. Byl dlouho v přepravce na cestě a potřebuje se pořádně vyřádit.
Fouká silný vítr od moře a ti slabší se vrací do auta. Pokračuji jen já s Tripem. Pozorujeme pána s minohledačkou, stáda krav a koní, keře ostružin, bunkr. Ten je jednoduchý, obložený cihličkami, má široké střílny a dva metry široké zdi z rozpraskaného betonu. Mohli se zeptat nás, jak se to dělá.
Je tu i cedule s nápisem, že za ponechaná psí hovínka je pokuta 75 liber. Koukám okolo a říkám si, kolik se tady válí peněz.
Do auta se vracíme po půl sedmé, odjíždíme. Jiřulko pozor, vlevo!
Jedeme jen do nedalekého městečka Sandwich. V něm se motáme úzkými jednosměrkami a přijíždíme na parkoviště. To je ale plné. Zkoušíme chvíli počkat, jestli někdo neodjede. Péti se ujímá zralá žena, která má zjevně velice kladný vztah k alkoholu. Trochu mi připomíná Růžu z Norska, viz loňský příjezd na parkoviště v Ankerlii. Radí nám, ať si stoupneme před její obytňák, doprostřed parkoviště. Ona, že nikam nepojede. Tím bysme ale zablokovali dalších pět aut, což se mi moc nechce.
Po chvíli najdeme volné místo na konci parkoviště. Proplétám se tam mezi ostatními auty a je to na centimetry. Tedy na palce a Růža uznale pokyvuje hlavou.
Tripovi jídlo, pití a jdeme na malou procházku do parku.
Následuje večeře, sprcha a v devět procházka do městečka. V tom zrovna probíhají nějaké místní slavnosti. Ve všech hospůdkách je plno lidí a v každé hraje živá hudba. Lidé pijí, tančí a baví se. Nejen uvnitř, ale i na ulici. Všude je veselo a nám se tu moc líbí.
Procházíme ulicemi, pozorujeme to veselí, nasáváme atmosféru a je nám moc příjemně.
A pak, že jsou Britové studení čumáci.
Do auta se vracíme po desáté. Připravím podklady pro deník, vyčistíme si zuby, dáme pár stránek v knížce a jdeme do hajan.
Good night.
Dnes jsme ujeli 40 km.
Ještě k jízdě vlevo: dřív se jezdilo vlevo v celé Evropě, protože na koně se nastupuje z levé strany. Vůbec netuším proč, když mi připadá z obou stran stejný. Pak nastala doba aut a prsty v tom má i ten vzteklý Němec s knírkem. Tak se to změnilo, jen hrdí Britové si uhájili to svoje.