Budíme se před osmou, venku je 18°C a chechtají se nám rackové.
Péťa s Filipem venčí pejska. Následně já s Filipem a Tripem lovíme naší první anglickou kešku.
Naše kamarádka Růža nám přináší mapu oblasti a dává tip na levný kemp Park+Ride v Canterbury. Pořád se motá okolo nás, asi jsem jí padl do oka. Vybavuje se, loučí se s námi a ptá se na další cestu. Trochu se bojím, kdy na mě začne koketně mrkat a s chlípným pohledem mne pozve k sobě do karavanu.
Radši se rychle sbalíme a profesionálně vyjíždím z parkoviště.
Odjíždíme v 9:01 a u parkovacího automatu už stojí policistka a začíná kontrolovat parkovací lístky.
Loučíme se se Sandwich a proplétáme se na A257. Na většině cesty je rychlostní limit 50. Soustředím se na řízení vpravo. Výhoda je, že dobře vidím na krajnici při vyhýbání.
Ještě kulaťáky: už před ním se bliká vlevo, pokud se vyjíždí na prvním výjezdu, nebo vpravo, pokud se vyjíždí na nějakém dalším. Dá se na to rychle zvyknout, ale pořád si to musím opakovat.
Křižovatky mají jeden semafor před ní a druhý za ní.
Jo a dočetli jsme se, že v Anglii neplatí pravidlo pravé, ani levé ruky. Všechny křižovatky jsou prý značené. No, uvidíme.
V centru Cantenbury parkujeme na jedné z ulic podélně, přes dvě parkovací místa. Zrovna tady se platí od pondělí do pátku, takže dnes grátis.
Péťa dělá skvělou snídani, dáme hygienu a po jedenácté vyrážíme do centra města na procházku. Procházíme úzké uličky, kličkujeme mezi ostatními turisty, nahlížíme do krámků se suvenýry. Chtěl jsem se podívat na místní katedrálu, ale i do jejího okolí se platí dost tučné vstupné a hlavně je celá obložená lešením. Tak z ní není ani moc vidět. Navíc jí hlídají samopalníci, tak aby nás tam ještě neodpálili.
Projdeme si kousek Královské míle, pokocháme se vodními kanály, pozorujeme hradby a fotíme dům z roku 1500. Moc pěkné to tu je.
Jdeme zpátky do auta a vyjíždíme z města uzounkou uličkou a najíždíme na A2 směr Londýn.
V Gillinghamu stavíme kousek od přístavu, vedle velkého dětského hřiště, kde je většina návštěvníků tmavší pleti. Péťa dělá oběd, po něm jdeme na procházku kolem mořského břehu.
Ve staré části přístavu jsou potopené staré lodě a fungují jako vlnolamy.
Po návratu se Pétě povede zvrhnout hrnec se zbytkem jídla od oběda. A takové dobré těstoviny s masem to byly. Škoda jich. Při uklízení té pohromy si i pobrečí.
Odjezd v půl šesté.
Po nějaké blbé aktualizaci mi nejde spustit navigace. Tak vidím jen modrý bod na mapě, kde zrovna jsme. A podle toho se jede dost blbě. Kličkuji uzounkými uličkami a Filip se trochu pozvracel. On se totiž po pozdním obědě natláskal sladkostmi a po cestě si vytáhl tablet. Nějak to nepodchytil včas a svůj oběd si prohlédl ještě jednou. Nikde nešlo zastavit, tak to Péťa musela uklidit za jízdy.
Dál jezdíme uzounkými uličkami, přibližně naším směrem a je to děs. Až Péťu napadlo, že má stažené nějaké offline mapy. Zapíná je a začíná navigovat. To už jsme se trochu chytli. Myslím na cestu, ne s Péťou. Jen mně dostalo, když jsem se měl otočit na příštím kulaťáku a jet zpátky. Jenže ten byl udělaný z obyčejné, malé křižovatky a průměr kulaťáku byl asi pět metrů. Což jsem s naším skoro sedmimetrovým Leonidem vážně nedal. Takže zase chviličku bloudíme, až se konečně vymotáme na rozumnou cestu na sever.
Rychlostní limity jsou tu 30, 40 a 50 km. Já jediný je dodržoval, jinak se za námi táhla dlouhá kolona a občas nás někdo předjel. Až po delší době mi došlo, že je to v mílých a trochu jsem zrychlil.
Navigace nás vede přes Londýn a tam jsou všechny silnice děsně ucpaný. Aspoň máme čas prohlížet si okolí a sledovat posádky okolních aut. V nadpoloviční většině jsou to obyvatelé tmavé pleti a všichni se vozí v drahých vozech. To nám ta Evropa pěkně tmavne…
Londýn jen lízneme, i tak nám průjezd trvá asi dvě hodiny. Vyjíždíme z něj směrem na Cambridge a na dálnici nejsou žádné pumpy, ani odstavné pruhy. Naftu zatím máme, na obrubníky dvacet centimetrů od postranní čáry si musím dát pozor.
Z dálnice sjíždíme do městečka Upware a parkujeme na břehu říčky Cam, hned u restaurace Five Miles From Anywhere. Je tu přístaviště lodí, divoké kachny a hlavně naprostý klid.
Už se stmívá, tak se chvilku projdeme venku, dáme studenou večeři a v jedenáct uléháme.
Dnes jsme ujeli 240 km.