V noci občas projelo auto po nedaleké silnici, občas se ozvala nějaká ovce. Trochu pršelo a dost foukal vítr, který nám alespoň rozfoukal nízkou oblačnost.
Venku je 14°C, uvnitř 17°C. Péťa nám zatopila a šla vyvenčit Tripa.
Já se mezitím vrhám na datlování deníku do PC, ať nemáme tak velký skluz. Lepším se, už mám tak sto úhozů za minutu. Kolik je asi rekord?
Venku silnější dešťová přeprška a my při snídani přemýšlíme, co si obléct na sebe na pěší výlet.
Než všechno sníme, vyčistíme si zuby a oblékneme se, venku se otepluje na 17°C, mraky se trhají a vysvitne sluníčko.
Vyrážíme v půl dvanácté a směřujeme na druhou stranu než včera. Jdeme po vrstevnici, po stezce Moors to Sea Network. Ale až k moři asi nedojdeme.
Po třech kilometrech máme první svačinu. Horkou polévku z termosky – to je panečku luxus.
Na protilehlém kopci je vidět, že do cca 300 m.n.m. je úrodná, obdělávaná půda, výš už jsou jen vřesy a nízké keře.
Všude okolo cesty se pasou ovce a je krásný rozhled daleko do údolí.
Kocháme se okolím, faunou, flórou i počasím a trochu nám to ruší Filip, který pořád breptá. On tu hubičku na chvíli nezavře, ale aspoň si procvičí všechna písmenka z logopedie. Do toho se Niky špulí a Trip tahá za vodítko, jak by chtěl prohánět ovečky. Ale i tak je tu moc pěkně a jsme na čerstvém vzduchu. Vítr vlní nízkou travinou, ptáčci cvrlikají a vřesy jsou pěkně zbarvené. Prostě pohoda.
Cesta se vlní nahoru a dolu a výhledy se ne a ne omrzet. Co chvíli stavíme na focení, nebo další malou svačinku.
1062, 
Poslední kilometr našeho okruhu máme po silnici, kde je docela silný provoz. Pěšky je to možná horší, než autem. Jdeme totiž po pravé straně, ne po levé jako u nás a auta se k nám blíží z nezvyklého směru.
Do auta se vracíme před šestou hodinou a čekají tu na nás naše ovečky.
Hned si všímám pootevřeného okna řidiče. Asi jsem to nezkontroloval a okno nechal otevřené. Aha. Já nezamkl ani garáž. No, ještě, že se tu nekrade.
Zouváme se a speciálně u mě je to tedy síla. Ten odér je skoro i vidět. Trip se nabaští, napije a okamžitě uléhá do pelíšku.
My se svlékáme a střídáme se ve sprše. Následuje povídání, hry, večeře. K té máme luxusní těstoviny plněné masem, posypané strouhaným sýrem.
Péťa a děti si pustí film v TV, já dopisuji deník a k tomu se odměňuji plechovkou britského piva. Těším se, až si někde dám pintu točeného.
Vedle nás parkuje obytňák ze Švýcarska a my v deset uléháme do pelíšků. Pár stránek do hajan a dobrou noc.
Dnes se Leonid nepohnul z místa, zato my jsme ušli 15,5 km průměrnou rychlostí 3,9 km/h.
Nejníže jsme byli v 270 m.n.m., nejvýše 440 m.n.m. a celkem jsme nastoupali 512 vertikálních metrů.