Poprvé od začátku cesty jsem se pořádně vyspal. Nejsem rozlámaný, cítím se odpočatý, venku je naprostý klid a venku je 15°C. Děti se probouzejí po osmé hodině, to už byla Péťa venku s Tripem a teď cvičí.
Snídaně, úklid, hygiena.
V jedenáct hodin jdeme s Filipem a Tripem na procházku. Holky si naordinovaly siestu, mytí vlasů, odpočinek, spánek a praní spodního prádla.
Na nás cestou zaútočil pes (naštěstí měl náhubek), na potoce jsme stavěli hráz, procházeli jsme skrz ohradu s krávami, přešli odbočku na stezku, při chůzi po silnici jsme si zpívali, došli až k ceduli se zákazem od ministerstva obrany (tím jsme si zašli asi kilometr), vrátili se zpátky, procházeli jsme další ohrady, krmili koně, zaháněli jsme další dravé psy, procházíme zámek s hotelem a restaurací Otterburn Tower a po šesti kilometrech se v půl druhé vracíme zpátky.
Oběd, siesta, balení, odjezd.
V restauraci se ptáme na natočení vody do nádrže – není problém a přitom si prohlédneme expozici chovu ovcí a výroby vlny.
V půl páté odjezd.
Projíždíme Northumberland National Park, kde jsou další obrovské pastviny plné ovcí, koní a krav. Míjíme přehradu Kielder Water.
Máme vytipované místo na spaní, ale v celém parku není signál, tudíž se mi nedaří připojit na internet a přes P4N dojet do cíle.
To se nám nakonec povede a zajíždíme k restauraci Angler´s Arms. Jenže tam se smí parkovat jen při konzumaci v restauraci.
Popojíždíme o půl kilometru dál na placené parkoviště. Platíme 1,5 libry na hodinu a podivujeme se nad varováním před infikovanými klíšťaty.
Obejdeme si zámek Kielder Castle
a zdržíme se v bludišti Minotaur Maze. Je to super zábava a my se tam honíme jako blázni. Doběhnu do auta pro drona a udělám pár přeletů.
Zaplacená hodina uběhla děsně rychle. Péťa s Niky se vrací, já s Filipem a Tripem si dáme ještě procházku k Kiedler Salmon Centre – lososové centrum. Je samozřejmě zavřeno, tak si procházíme alespoň venkovní expozici a cestou zpátky k autu jsme trochu zmokli.
Odjíždíme trochu později, než máme zaplaceno, ale nikde nikdo. Tak to neřeším.
Chtěl jsem v parku na šestnáct metrů vysokou skulpturu Silvas Capitalis – hlavu v lese, ale díky klíšťatům a nemožnosti dohledání parkování odjíždíme z tohoto jinak pěkného místa.
V 19:10 přejíždíme hranice do Skotska. Poznáme to jen podle cedule u které se fotíme.
Před námi se zvedá kopcovitá krajina s obrovskými plochami polomů a pokácených stromů. V jednom úseku je tak úzká silnička, že z obou stran škrtáme o keře po stranách.
V osm večer vjíždíme do města Jedburgh a vítá nás velká pouť před místní katedrálou, zrovna tu probíhají nějaké místní slavnosti a pouť.
Necháme se navést na místní neplacené parkoviště a stavíme vedle obytňáku z Německa.
V parku, asi 30 metrů od nás probíhá diskotéka. Hrají tu světové hity, známé i od nás.
Dáme sprchu a Péťa připravuje večeři. Je velice zvláštní se sprchovat, když všude okolo auta chodí lidé.
Ještě chvíli posedíme a v půl desáté se jdeme projít na pouť. Diskotéka jede na plné pecky. A jelikož prší, většina lidí je pod zastřešením.
Na pouti je už většina atrakcí mimo provoz, fungují jen stánky s občerstvením a poslední kolotoč. Ten je obložený kouřící a popíjející omladinou. Těm se bouří hormony, silný déšť jim zjevně nevadí a jsou dost nalehko. My jsme naopak jediní v bundách s kapucemi na hlavě.
Prší stále víc, vracíme se do auta.
Pyžama, zuby a v jedenáct pod peřinu.
Uspává nás vytrvalý déšť a zvuky doznívajících oslav.