Vstáváme po osmé, Péťa se venčí s Tripem, já píšu deník.
V devět budíme děti a ty brblají, že musí vstávat.
V půl desáté snídaně, zuby a malá procházka po blízkém okolí. Při ní pozorujeme provoz na sjezdovce. Vleky jedou a na umělém povrchu jezdí lyžaři, snowbordisté i děti na snowtubingu.
Odjíždíme v půl dvanácté a po pár kilometrech stavíme v Edinburghu na ulici Bruntsfield Place. Tady se platí 2,5 libry na hodinu. Ale jen od pondělí do pátku a dnes je přeci neděle, tak to máme grátis.
V parku vedle auta trénují novodobí rytíři na budoucí turnaje.
Cestou k dominantě města a místní nejnavštěvovanější atrakci (Edinburgh Castle)
míjíme například Barclay Viewforth Rarisch Church, Kings Theatre, nebo divadlo v kostele The Hub.
Samotný hrad je v obležení turistů, patrových autobusů a stánků se suvenýry. Z jednoho vychází Filip a volá Dubáj. Péťa mu vysvětluje, že to není Dubáj, ale „gudbáj“ A on na to, že to zní stejně.
Na nádvoří před hradem je obrovská kovová konstrukce se spoustou sedaček a uprostřed velké, nasvětlené pódium. Chystá se tu velký koncert, ale my na něj nepůjdeme.
Projdeme si jen neplacenou zónu, dovnitř do hradu nejdeme. Nerad se mačkám v davu lidí a za ušetřené peníze se radši dobře najíme.
V dalších ulicích je spousta pouličních umělců, hráčů na dudy, kouzelníků, přadlena příze z vlny, hráčů na housle, kytaru a tak podobně.
Navštěvujeme St. Giles Catedral, věž The Tron Kirk Kirk, procházíme další královskou míli, vzhlížíme k historickým budovám.
Péťě není kvůli alergii dobře, s Niky se vrací k autu. Neúspěšně se jí pokouším vysvětlit systém navigování ulicemi, ale nedá si říct. Tak uvidíme, jestli se díky jejímu orientačnímu smyslu ještě uvidíme. My kluci se loučíme s děvčaty a pokračujeme oklikou dál.
Fotíme historické domy i moderní architekturu. Například Scottish Parliament, nebo Palace of Holyroodhouse.
Mimo jiné pozorujeme cvrkot v cykloparku Skelfbike Park. Od malých dětí až po dospěláky tu jezdí na různých typech kol a bruslích po uměle vytvořené asfaltové dráze se spoustou kopečků a zatáček.
Jako poslední procházíme přes městský park The Meadows. Je to obrovská travnatá plocha s několika dětskými hřišti, parčíky a alejemi, plná lidí na procházce, venčících psy, hrajících míčové hry, nebo ležících na dekách. Někteří tu mají piknik na dekách, jiní si grilují přinesené dobroty na malých grilech.
V Edinburghu to prostě žije. Je to úžasné historické město se spoustou turistů. Snoubí se tu úzké uličky s obrovskými parky. Historické budovy s moderní architekturou. Zastavěná plocha s přírodou.
Jedno odpoledne je na toto město málo. Šlo by tu chodit několik dní a věřím, že by člověk nacházel další a další úžasná místa.
Jinak si dovolím poznamenat, že ostrovní ženy nejsou moc pěkné. Většinou jsou trochu při těle a dost neforemné. I v oblékání se těm našim nevyrovnají. Pokud je žena pěkná a dobře oblečená, je to skoro vždy turistka z ciziny.
K autu se vracíme po šesté a holky tu na nás čekají. Prý ani moc nebloudily.
Jedeme do Morrison´s na malý nákup a večeři. Jenže je neděle a restauraci zavírají v šest, což jsme prošvihli o půl hodiny. Tak si jen nakoupíme nějaké mňamky, včetně výprodeje dnešního pečiva. Takhle na večer jsou dost masivní slevy. Chleba z 50 pencí na 0,08, tedy asi 2,50,- Kč. Nebo plněné koblihy, balené po pěti kusech z 60 pencí na 0,12, tedy asi 3,50,- Kč. Ty jsme hned ochutnali a byly vynikající. Hlady tady opravdu netrpíme.
Odjíždíme v sedm, chceme zajet někam za město a udělat si něco k jídlu. Míjíme Mekáč, tak tam stavíme pro porovnání a je to bída. Uvnitř špinavo, na polovině stolů zbytky jídla a ubrousky, pocintané židle. Každý si dáme Burgra za libru a jedny společné hranolky. Péťa nic nechce, té pořád není dobře.
Loučíme se s Edinburghem a po pár kilometrech stavíme na asfaltovém parkovišti na břehu jezera v Linlithgow.
To už je devět večer, za obzorem se sklání naše jasná hvězda Slunce a svými paprsky nasvěcuje kostel St. Michaels Church.
V autě rychlá polévka s pečivem, malá procházka, sprcha, zuby, knížka a po jedenácté zasloužený odpočinek – dobrou noc.
Při usínání přemýšlím, jestli někdy někdo udělal studii na téma: proč turisté na dovolených utrácejí peníze za společnou fotku s někým, kdo si oblékl dobové oblečení a mává atrapou meče na ulici? Nejde mi to na rozum. Asi nejsme turisté, ale cestovatelé
Venku je 14° C. Čím severněji jedeme, tím je chladněji.
Dnes jsme najeli 52 km.