Mezi sedmou až devátou ranní prožíváme pohodové probouzení a vstávání. Mezi tím ještě poleháváme, čteme, povídáme si, uklízíme a venčíme pejska.
Venku je příjemné počasí, mraky mizí a nás čeká další zážitkový den.
Po další vydatné snídani sbalíme věci a svačinu na malý výlet, a v 18°C za zářivého svitu Slunce vyrážíme na okruh okolo jezera Linlitghow Loch.
Potkáváme spoustu pejskařů, všichni jsou velice milí, příjemní a přátelští. Psi se očuchávají, lidé sedávají ochotně do řeči. Baví se, ptají se odkud jsme a přejí krásný den.
Dva staříci, nezávisle na sobě odpoví na pozdrav a dodají: LOWELY DAY FOR WALK
Navštěvujeme římskokatolický kostel Michael´s Roman Catholic Church.
Následuje St. Michael´s Church a Linlithgow Palace.
Válíme se na měkounkém trávníku a nabíjíme své vnitřní baterky na sluníčku.
Do auta se vracíme ve tři hodiny. Chci zkusit ještě místní automatickou, nerezovou toaletu na desetipenci, ale tu nemám. Mám všechny jiné mince, jen tuhle ne. Tak příště.
Přejíždíme na další místo. Tím jsou The Kelpies.
První parkoviště je neplacené, tím pádem plné. Na druhém platím šest liber (AU!) a za ty peníze si tu chvíli pobudeme. V autě si odpočineme a zahrajeme člověče nezlob se. Já vyhrál.
V půl páté beru Filipa a Tripa a jdeme na koně.
Kelpie je nadpřirozená bytost z keltské mytologie. Většinou na sebe bere podobu koně, který má od půlky těla rybí ocas, dokáže se však přeměnit i do lidské podoby. Podle legend obývá a straší v řekách a jezerech Irska a Skotska a nejčastěji je spojován s jezerem Loch.
The Kelpies jsou dvě třicetimetrové skulptury na ocelovém rámu, s kovovými panely na povrchu. Dokončené byly roce 2013 a jsou to největší sochy koňů na světě.
I z dálky vypadají fantasticky a zblízka navíc vyniknou všechny detaily provedení.
Procházíme se tu asi dvě hodiny a nasáváme atmosféru tohoto magického místa.
Tripa zajímají jen ostatní pejsci, jejich zadky a čůránky. I tak si to se svojí smečkou náležitě užívá.
Po půl sedmé odjíždíme do nedalekého Falkirku, kde nás čeká další pecka. První a do dnes na celém světě jediný rotační lodní výtah Falkirk Wheel. Stavělo ho přes tisíc dělníků, spotřebovalo se na něj přes 1.200 tun oceli, jedna gondola váží 600 tun, pojme 500.000 litrů vody a rotace o 180°jí trvá pět minut. To vše při spotřebě energie, jako uvaření vody na čaj v osmi běžných konvicích. Na celé konstrukci je použito 14.868 šroubů a všechny se šroubovaly ručně.
Na tuhle atrakci jdeme opět jen v pánské sestavě, holkám se nechce.
Vše si důkladně prohlédneme, ale výtah v akci neuvidíme. Funguje každý den do půl šesté a to už je dávno pryč.
Projdeme i blízké okolí a zařveme si do 180 metrů dlouhého vodního Roughcastle Tunnel, kudy připlouvají lodě k výtahu.
Chvíli si zablbneme ve vodním světě a na dětském hřišti a vracíme se za holkama.
V půl deváté jedeme hledat místo na doplnění vody a přespání.
Vjíždíme na pumpu JET a chci jí objet dokola ke kohoutku s vodou. Abych ho měl na naší, tedy správné straně. Jenže za pumpou je myčka, s průjezdní výškou dva metry. Musím vycouvat zpátky a to už vybíhá vyděšený pumpař, že se tam nevejdu.
Plníme nádrž vodou, dofukuji vzduch do pneumatik.
V půl desáté parkujeme na štěrkovém plácku v lese nad městečkem Callendar. Stojí tu obytňák z Francie a uvnitř mají tmu. Asi už spí.
Rovnám auto na nájezdy a Péťa dělá luxusní večeři – opečený luncheonmeat, volská oka, k tomu pečivo. Jako doplněk máme okurky, olivy a rajčátka.
Plníme si bříška a přitom z okna pozorujeme příjezd dalšího obytňáku z Francie. Pán s paní běhají kolem a řeší něco u záchodové nádrže. Auto není jejich, mají ho z půjčovny a asi tomu moc nerozumí. Šel bych jim pomoct, ale prdím na ně. Jejich děti totiž rozkopaly Filipovi domeček z klacíků, tak ať se s tím poperou sami.
Bříška jsme si naplnili a jdeme do sprchy. Opět postupně, všichni najednou bysme se tam nevešli.
V jedenáct už ležíme zachumlaní v peřinách a je nám moc dobře.
Venku je příjemných 18° C a naprosté ticho.
Dnes jsme ujeli 67 km.