Tak za mě hlásím, že jsem se vůbec nevyspal. Vzbudil jsem se ve dvě, protože mi bylo vedro a hlavou mi pořád šrotovaly ty stránky. Převaloval jsem se, četl si a ve tři zjistil, že Péťa je taky vzhůru. Ta byla zase děsně poštípaná. Tyhle miniaturní potvory jsou už dříve zmiňované midges.
Tak jsme se prohodili. Péťa si polepšila, já nespal dál.
I nadále jsem si četl a počítal kapky deště klapající nám na střechu. Pak jsem zase zkoušel ladit fotky, text a zadávání obsahu na naše stránky, ale asi ještě není ráno, aby bylo moudřejší večera. Stále mi to nejde.
Děti se vzbudily až po deváté, tak jsem měl dost času na to, přemýšlet co a jak dál s webem.
Před jedenáctou hodinou snídaně, v poledne odcházím s Tripem k vodopádům Bracklinn Falls na řece Keltie Water. Prší.
V jednu jsem zpátky, prší a ještě dlouho bude.
Jedeme zpátky do Stirlingu, kde stavíme na parkovišti pod The National Wallace Monument, což je národní památník v opatství Craig.
Věž byla postavena ve fundraisingové kampani, která doprovázela oživení skotské národní identity v 19. století. Připomíná sira Williama Wallace, skotského hrdinu ze 13. století.
Jedná se o viktoriánskou kamennou věž, která se stavěla v letech 1861 – 1869. Její vrchol je ve výšce 220 stop a na její vyhlídkovou plošinu vede 246 schodů.
Zpátky se vracím oklikou přes park, obcházím kopec, nacházím kešku a trochu bloudím.
Prší, je vlhko a jsem děsně zpocený.
V informačním stánku se setkávám se svým podpůrným týmem, kupuji skotskou samolepku a Filip si vytáčí pamětní minci z jednopencové mince.
Pokecáme s účastníky zájezdu z Čech a já až zpátky u našeho auta zjišťuji, že jsem na mincovním automatu zapomněl již zaplacenou samolepku. Běžím zpátky do obchodu, vysvětluji to slečně za kasou a ta s úsměvem odpovídá, ať si samozřejmě vezmu jinou. Že to není absolutně žádný problém.
S úsměvem jí děkuji a přeji příjemný den.
Asi vám nikomu nemusím říkat, jak by to probíhalo u nás doma.
V půl čtvrté odjíždíme a stáčíme naše kola směrem na východ.
Míjíme města Dundee, Perth, Dollar. Taky vám to zní tak nějak australsky?
V Perthu natáčíme vodu do nádrže na pumpě Morrison´s. Kohoutek je daleko, paní pumpařka nám půjčuje pětilitrovou konev. Otáčím se s ní pětkrát a vzdávám to – nebaví mě to.
Přejíždíme k vedlejšímu obchoďáku, jdeme se najíst a nakoupit.
Na druhém konci města doplníme vodu a dál směřujeme na sever, do městečka Pitlochry.
V devět večer v něm parkujeme zdarma před návštěvním centrem přehrady na řece River Tummer.
Projdu si okolí s dětmi a pejskem a když začne pršet, utíkáme se schovat do našeho bydlíku.
Následuje lehká večeře, hraní.
Prší stále víc a já si říkám, co budeme dělat, když bude pořád jenom pršet. No, uvidíme…
V jedenáct večer už ležíme a po pár stránkách usínáme.
Filip si číst nemusí, ten usíná hned. Niky čte manga komiks Tokijský Ghúl od Sui Išida. Péťa drtí Kruh od Bernarda Miniera. Já Stojednaletého staříka, který se vrátil, aby zachránil svět od Janase Jonassona.
Venku je 16°C a venku stále vytrvale prší.
Dnes jsme popojeli o 128 km.