V osm jdu na procházku s Tripem a nasávám ten svěží, mořský vzduch s jemnou příchutí soli. Je odliv a hejna racků si hledají potravu mezi balvany na odkrytém dně.
Po snídani si děti sbírají mušličky a Filip prý v zálivu zahlédl živého delfína. Sice mu moc nevěřím, ale dle informační cedule tu vážně žijí.
Po několika chodové snídani odjíždíme v jedenáct hodin.
Péťa naviguje a my bloudíme mezi pro nás složitými kruhovými objezdy. Někde jsem odbočil špatně, někde nám to blbě poradila paní navigace, ale jeden kulaťák jsme projeli třikrát.
Po chvíli jsme se vymotali a dojeli na parkoviště k námi oblíbenému Morrison´s. Trochu mě zaskočilo, že tady se za parkování platí. Ale ono je to tak, že při placení na pokladně se cena parkovného odečte z nákupu. Jen maximální doba stání je omezená na tři hodiny.
Po jídle a nákupu odjíždíme.
Přejíždíme most Kessock Bridge a jedeme na sever po silnici E15. Z něj fotím místo naší dnešní noci.
Po několika kilometrech odbočujeme na A838. Je to opět úzká silnice pro jedno auto, kde jsou každých 100-200 metrů rozšíření na vyhýbání protijedoucích aut. Tato míst se jmenují passing place a před námi je ještě 56 kilometrů této cesty.
Venku fouká vítr a pocitově se ochladilo, přitom je 21°C.
Mezi stromy opět převládá nízká vegetace, keře a vřesy, obzor rámují vrcholky vysokých kopců. Po obloze jsou rozházené peřiny bílých mraků a když zrovna odkryjí sluníčko, to svými paprsky prozáří vodní hladinu jezera a ohřeje početná stáda ovcí.
Někde v půlce té krásy stavíme na čůrání a vyfocení lososové farmy.
Do toho Filip objevil trampolínu z mechu a trochu ho pocuchal. Ale moc se u toho nasmál a protáhl nejen sedací svaly.
Dál se cesta klikatí mezi kopci a my se porůznu vyhýbáme s protijedoucími auty.
Dnes jsem chtěl dojet až na sever Skotska, k moři. Ale stavím na malém plácku vedle silnice, hned za vesnicí Achfary. Mezi jezery Loch Stack a Loch nan Eaiachan tu teče potok An Earachd. To jsou mi ale názvy…
Na potoce si samozřejmě okamžitě vybudujeme nějaké hráze a vodní cestičky.
Péťa přepere nějaké prádlo a to dáme sušit.
Když se k večeru zklidní vítr, začnou se rojit midges. To se rychle schováme do auta a Peťulka nám naservíruje vynikající těstoviny s masem. Já si k tomu namíchám rum s kolou a jdu psát deník. To mi to půjde pěkně od ruky.
Pokud nejede auto po silnici, je naprosté ticho. Snažím se rozklíčovat jednotlivé zvuky, ale mimo šelestění stébel trávy, rozechvívaných mírným vánkem není slyšet nic jiného.
Vedle nás stojí osobní auto a přichází k němu chlapík, který se vrátil z treku na vrchol Arkle, což je 8 kilometrů daleko, ve výšce 787 metrů. Prý je unavený, ale šťastný a těšil se do kempu.
Píšu deník, ostatní se dívají na komedii v televizi.
V půl jedenácté zuby a do postýlek. Venku je jasno a i midges už to vzdaly.
Venku je 15°C, uvnitř máme 23°C a přejeme si dobrou noc.
Dnes najeto 136 km.