Vzbudil jsem se brzy, ale ještě dlouho si četl. V autě bylo děsné dusno. Asi jako v létě, když se ráno probudíte na louce po nočním dešti a na stan praží sluníčko.
Otvírám okna, venku je jasno, slunečno, 21° C.
Včera ráno jsme měli v autě 17° C, dnes je to 26°C. To jsou rozdíly…
Při snídani se kocháme výhledem z okna. Tři metry od nás začínají louky, kopce, pastviny a dál je pláž s mořem. Slovy klasika – nádhera.
Po jedenácté jdeme na pláž, ale to už se nad nás přihnaly šedé mraky a už není takové teplo. Na koupání to nebude, ale i tak si skvěle odpočineme.
Ležíme na dece, běháme po pláži, malujeme písečné obrazy, máčíme si nohy ve studené vodě, stavíme hrady z písku a když se protrhá oblačnost, stihneme se i opalovat.
JPG
Niky namalovala i pěkný obrázek v písku:
Ve tři přejedeme do městečka Bettyhill, stavíme na parkovišti a zkouším poslat Romanovi další porci deníku na zveřejnění. Jenže je tu špatný signál, přenos se seká a trvá to moc dlouho.
Mezitím Péťa aspoň nabere vodu do nádrže na veřejných toaletách a po zdlouhavém odeslání jednoho dne odjíždíme východním směrem.
Cestou fotíme kemp hned vedle hřbitova. Tam bych se asi bál spát.
V 17:00 vjíždíme do Thurso, což je prý nejseverněji položené město na britské pevnině. Má přibližně osm tisíc obyvatel, jezdí odtud trajekt do Norska a je tu jeden z nejstarších kostelů ve Skotsku. Postavili ho někdy kolem roku 1125.
Venku je jasno a 27 °C.
Doufal jsem, že tu bude lepší signál na přenos deníku, ale je to hodně podobné, jako na předešlém místě.
Niky volá naší fanynce Káje – ahóóóóój
Péťa dělá pozdní oběd (nebo brzkou večeři?) a jde s dětmi na procházku. V půl osmé končím s deníkem, jdu na pláž. Dnes mě to psaní a posílání vůbec nebavilo a sebralo mi spoustu času, který jsem mohl trávit jinak. Ale na druhou stranu jsem rád, že to mám sepsané a vždy mě potěší každá pozitivní reakce na naší cestu. Tak nás klidně pochvalte. Třeba jako Češky ze zájezdu, se kterými jsme se bavili u auta
Při brouzdání po pláži chytil Filip velkého kraba.
Ještě se rozhlédnu po okolí z ptačí perspektivy a po osmé se valíme dál.
V osm kilometrů vzdáleném Castletown stavíme na asfaltovém parkovišti kousek od zbytku starého kamenného větrného mlýnu. Sice se tomu říká větrný mlýn, ale tenhle nic nemlel. Sloužil totiž k přečerpávání vody na zavlažování.
Stojíme skoro rovně, jsme tu sami a já jdu s Tripem na malou obhlídku okolí.
Zapadá Slunce, ale schovává se za mraky. Tak z plánovaných fotek jeho západu nad mořem nic nebude.
Studená večeře, hygiena, v deset už ležíme. Dnes jsme ujeli 62 km, celkem zatím 2.900 km.
Dobrou noc.