Niky má nějaké zdravotní trable, noc trávila v sedě a spala prý jen půl hodiny. Moc jí nevěříme, ale na rozcvičku stejně radši nepůjde. Stejně jako my ostatní
V deset ráno při snídani se dívám z okna a dvacet metrů od nás je hadice, ze které se dá natankovat voda. A já za doplnění nádrže včera platil 5 liber. Skřípu zuby, ale to nevadí, to se někdy stává…
Obloha je tmavě šedě zatažená a silně prší.
Po snídani hrajeme hry, Péťa přepírá spodní prádlo ve dřezu.
V půl druhé natankujeme vodu v přístavu a loučíme se s ostrovem Skye. Je tu moc krásná příroda, spousta zvěře a zajímavostí, ale ta kvanta turistů to devalvují. Mám radši méně známá místa, kam nejezdí autobusové zájezdy. I tam to bývá moc pěkné a nemusím několik minut čekat na fotku bez lidí v polo tričku a teniskách.
Na další cestě projíždíme údolím, kde se vrcholy kopců po obou stranách ztrácí v nízké oblačnosti.
Všiml jsem si, že na severu země jsou všechny nápisy dvojjazyčné.
Jestli je skotština samostatný jazyk, nebo jen dialekt angličtiny se vedou dlouholeté spory. Anglie a Skotsko se spojily v roce 1707, do té doby byla skotština samostatný jazyk. Jinak se dělí na pět samostatných dialektů: severní, střední, jižní, ostrovní a ulsterskou.
Cesta se klikatí mezi vysokými kopci a okolní krajina je pěkná na pohled. Vše je sytě zelené, okolo silnice jsou lesy ze vzrostlých jehličnanů a na strmých svazích vodopády. Jen díky nízkým mrakům vidíme pouze spodek té krásy. Asi jako byste šli do muzea a tam byl jen podstavec sochy, nebo spodní třetina slavného obrazu. Je to vlastně takové torzo krajiny.
Jelikož Filip potřebuje na malou a stále prší, stavím mu u dveří a on si uleví ze dveří. Takový drive-in.
Ve čtyři hodiny odpoledne stavíme na parkovišti u Morrison´s po půlhodinovém popojíždění přes Fort William.
Uvnitř si dáme pozdní oběd a malý nákup. Při jeho vykládání v autě k nám přichází milá paní a dává dětem čokoládu. Nechápu proč, ptáme se a ona nám vysvětluje, že má ráda děti a pejsky. Že vždy u sebe nosí malé dárky, ale dnes má jen pro děti, pro pejska ne. Toho si prý jen podrbe. I ona si důkladně prohlíží naší mapu a hned hlásí, že byla v Československu a že si zamilovala Prahu.
Na oplátku jí darujeme malovaný kamínek od Jindřišky a i ona se rozzáří úsměvem.
Projdeme se centrem města a děti si nutně potřebují nakoupit všechny suvenýry ve všech obchůdcích. Ještě, že jsem jim dal každému limit 15 liber. Jinak bysme museli dát do zástavy i Leonida.
K autu jdeme ještě oklikou přes Fort William Old Fort.
Z parkoviště odjíždíme v půl osmé a jedeme na místo dnešního noclehu, což je Blarmacfoldach Viewpoint na Old Military Road.
Stoupáme do hodně prudkého kopce, díky tomu máme skvělý výhled na město.
Parkoviště je z kopce, stavím auto na nájezdy a jdeme na malou procházku. Díky velkému počtu midges se rychle vracíme do bezpečných útrob našeho čtyřkolového ochránce, kde si dáme malou svačinu, sprchu a jeden díl Top Gearu.
Zítra plánuji výšlap na nejvyšší vrchol Británie, kterým je Ben Nevis. Start je ve 40 m.n.m., vrchol v 1.341 m.n.m. Převýšení 1.300 výškových metrů na osmi kilometrech. Trochu se bojím jestli to dám, protože mě pořád bolí chodidlo levé nohy, ale chci to aspoň zkusit.
O večerní klasice se nebudu rozepisovat a na klidném místě spokojeně usínáme.
Dnes jsme najeli 126 km.
Dobrou noc.
