Brzy ráno jsem poslouchal chechot poletujících racků a byl se projít s Tripem. Venku je 16°C a po dešti svěží mořský vzduch.
V půl desáté procházka s dětmi, Péťa dělá snídani.
Jo a dnes ráno jsem stlal já. Sice jsem to prý udělal blbě, ale i tak mě Péťa pochválila a za odměnu jsem dostal kostičku cukru. Děkuji.
V 11:15 odjíždíme na nákup do Morrisons, kde si odskočíme i na toalety a natankujeme naftu.
V půl jedné jedeme dál a přejíždíme závěsný most Erskine Bridge. Do provozu byl uveden v roce 1971, je dlouhý 1.322 metrů, široký 32 metrů a klene se 45 metrů nad hladinou řeky Clyde.
Na stavbu železo-betonového mostu bylo použito 2.010 kilometrů galvanizovaného drátu. Je to jediný most ve Skotsku s jednoduchými kabely přes centrální podpěry a v tomto ohledu byl předchůdcem slavnému viaduktu Millau ve Francii.
Další zvláštností jsou dva porody, které se udály přímo na mostě. V roce 1990 se na něm narodil chlapec a v roce 2011 děvče.
Hlavní město Skotska Glasgow objíždíme systémem dálnic a dává nám to dost zabrat. Protože jsme velcí, těžcí a jedeme pomaleji než ostatní, držím se v levém pruhu. Jenže sjezdy z dálnice jsou řešené jinak, než jak jsme zvyklí u nás. Není tu klasický sjezd, nebo odbočovací pruh mimo hlavní směr, ale dálnice se dopředu a postupně rozšíří o jeden, nebo dva pruhy. Někdy jeden, někdy dva levé pruhy jsou odbočovací, někdy je pravý z těch dvou odbočovacích průjezdný přímým směrem, někdy ne. Je to dobře znázorněno na návěstích nad vozovkou a ta se musí stále sledovat.
Nejednou se mi povedlo zůstat v odbočovacím pruhu a díky ostatním autům jsem nemohl přejet do našeho přímého směru. Takže po pár kilometrech sjezd dalším možným výjezdem a návrat na naší dálnici. Takhle zpětně pohoda a legrace, ale v tu chvíli stres a nervy, jak se strefíme na tu správnou cestu.
Bez navigace by to bylo o hodně těžší.
Na dálnici jsme také viděli obytné auto, co si sebou vezlo připojené malé osobní auto. Takový karavan naruby.
Za deset tři stavíme na dálničním odpočívadle. Na malou pauzu a odpočinek. Dívám se do mapy a hele, nedaleko je vesnička Springfield. Simpsonovi známe asi všichni, že?
Popojedeme o dva kilometry dál, ale do Springfieldu jsme nedojeli. Zasekli jsme se totiž na místě zvaném Gretna Green.
Je to veliký areál s historií od roku 1754. Tedy více, než 250 let.
Prolézačky, labyrint, obchůdky, restaurace, farma, umělecká díla, suvenýry, občerstvení.
Ochutnali jsme i místní medovou whisky a vyfotili dvacet devět let starou láhev skotské za 2.200 liber, tedy asi 64.000,- českých korun.
Odjíždíme po páté hodině a hned za vesnicí je cedule konec Skotska, začátek Anglie. Profrčeli jsme okolo a já jí ani nestihl vyfotit.
V šest večer vypínám motor na parkovišti mezi bowling clubem, veřejným bazénem a muzeem války ve vesničce Shap. Jenže se nelíbíme místním gerontům. Jestli prý nebudeme hrát bowling, neměli bysme tu parkovat. Zákaz tu není, ale stejně popojedeme o pět kilometrů dál, k přehradní nádrži Wet Sleddale.
Všude okolo jsou pastviny s volně pobíhajícími ovcemi a krávami, půl kilometru od nás velká farma.
Začíná pršet, ale zítra má být pěkně.
Děti si hrají, Péťa připravuje večeři, já dopisuji deník, pejsek leží a odpočívá. On měl totiž včera těžké střevní problémy a všechno z něj odcházelo ven. Řídké, předem i zadem. Tak dostal nějaké medikamenty, naordinovali jsme mu dietu a on teď jede na úsporný režim.
Roman nemůže, tak podle jeho návodu a metodou pokus/omyl vkládám náš deník na stránky já. Učím se, tak mi zveřejnění jednoho již předpřipraveného dne trvá asi dvě hodiny. Snad se to zrychlí, jinak strávím většinu dovolené u monitoru…
K tomu večeře (luxusní brambory na loupačku), sprcha, zuby, v deset venčím unaveného Tripa, něco si počtu a jdeme spát.
Večerku nám ještě prodloužili čtyři mladíci, kteří přijeli na parkoviště a asi dvacet minut tam poslouchali hlasitou hudbu.
Po jejich odjezdu už byl klid a my mohli klidně spát
Dnes jsme ujeli 246 km.
Dobrou noc.
