Dnes jsem si přispal až do sedmi, prošel se s pejskem a četl si.
Míra s Filípkem pro nás přišli v půl desáté, kde že to jsme. Že už máme připravenou snídani. Tak se jen oblékneme a jdeme.
Venku je 20°C, modrá obloha a sluníčko už je docela vysoko.
Snídaně je opět vynikající.
Probereme poslední zajímavosti ze života a ač neradi, loučíme se s těmito skvělými lidmi. Děkujeme, kamarádi.
Odjíždíme v pravé poledne a Péťa zapíná navigaci. Ta asi trucuje, že jsme si jí jeden den vůbec nevšímali, přepíná se do nočního režimu a navíc nás žene nesmyslnou uzounkou oklikou zarostlou silničkou, kde nás málem smetla mladá řidička maličkého autíčka.
Děti usínají, my najíždíme zpátky na hlavní silnici, Péťa restartuje navigaci a už je vše v pořádku.
V jednu hodinu odpoledne vjíždíme do Storringtonu, kde byla Péťa kdysi jako au-pair v jedné rodině. Několikrát projedeme město tam a zpět, párkrát se otočíme ve vjezdu, nebo na dvorku nějakého domu, až zastavíme na hliněném plácku u místního lesoparku. Péťa hledá dům, kde bydlela, ale už je to strašně moc dávno, tak se nemůže zorientovat.
Projdeme se po lesoparku složeného ze smíšeného porostu a potkáváme spoustu místních pejskařů z high society. Park se prý za těch jednadvacet let dost změnil a po chvíli nacházíme Banscombe v ulici Heather Way. Je to Péti dům a ta má z nálezu ohromnou radost.
V parku je i stará hřídel od lopatek z větrného mlýnu.
A asi jsem zase zhubl. Padají mi kalhoty.
Po třetí hodině jsme zpátky u auta, kde nás odchytává starší, ale velice milý pán. Podle mapy poznal odkud jsme a hned nám oznámil, že jeho syn má za ženu Češku a právě teď jsou na dovolené v Čechách.
V autě pozdní oběd a malá siesta.
V půl páté si jdeme projít celý Storrington.
Je to pěkné, malé městečko, ale na můj vkus je tu velice silný provoz. Po chvíli mi z hluku od aut třeští hlava.
Jdeme podél hlavní silnice, kde je asi patnáct realitních kanceláří. Prohlížíme si nabídky nemovitostí a byty začínají na 250.000 librách, ale našli jsme i dům za 2.670.000 liber. To je asi 78.000.000 korun. Za dům se čtyřmi místnostmi a střední zahrádkou.
Chvíli se zdržíme u kachního jezírka a stejnou cestou se vrátíme zpátky.
V autě lehkou večeři, sprchu a dnes máme v plánu jít brzy do hajan.
To se nám také podařilo, přečetli jsme pár stránek a vydali se do říše snů.
Před spaním jsem si ještě vzpomněl, že jsem u Míry nechal zbytek naší domácí slivovice. A čím já se teď budu na cestě léčit? No, snad neumřu…
Dnes jsme ujeli jen 47 km.
Dobrou noc.
