V půl sedmé ráno je venku deset stupňů, uvnitř máme čtrnáct. Zapínám topení a jdu se vyvenčit s pejskem. Při procházce jsme v lesíku vyplašili srnku, ale Tripa se mi podařilo odvolat. Je to náš šikula.
Dotáhnu se, dopíšu jeden den deníku a po snídani v jedenáct hodin vyrážíme.
11:17 najíždíme na dálnici.
11:53 jedeme po dálnici.
12:27 jedeme po dálnici a na tachometru nám naskočilo 168.000 celkově najetých kilometrů.
12:50 stavíme na dálničním odpočívadle.
13:05 jedeme po dálnici.
13:37 jedeme po dálnici.
14:22 jedeme po dálnici.
14:53 jedeme po dálnici.
15:28 jedeme po dálnici.
15:35 parkujeme v Drážďanech u Elbe Parku. Projdeme si pár obchodů, Péťa nakoupí něco malého Niky na sebe a my s Filipem se najíme v malém bistru. Holkám nic nekoupíme, zlobily *
18:00 odjíždíme z Elbe Parku, tankujeme plnou nádrž nafty na nedaleké pumpě JET a najíždíme na dálnici.
18:26 jedeme po dálnici.
18:40 po dálnici vjíždíme do České Republiky.
18:52 jedeme po dálnici a zpíváme si českou hymnu.
19:20 jedeme po dálnici.
20:00 jsme na Mělníku a děti překvapujeme večeří u kočiček. Tam za námi přijela i Iveta s Kájou a pro Niky to byl obrovský šok ze shledání. Tohle vůbec nečekala.
21:30 vítáme se s babí a dědou v Beřkovicích.
21:40 po dnes ujetých 548 kilometrech jsme doma!
Jsme v pořádku, unavení, ale šťastní. Vybalíme pár základních věcí, já zajišťuji technické věci kolem domu, dáme si teplou sprchu a odskočíme na pohodlnou toaletu.
Všechno je to tady důvěrně známé a přitom mi to připadá tak dávno, co jsme odsud odjížděli. Je to šest týdnů, nebo také čtyřicet dva dnů. Měřit to můžeme i na několik desítek míst a stovek zážitků.
Celkem jsme najeli 6.327 kilometrů, projeli čtyři země tranzitně a pokusili se blíže poznat pátou, tedy Velkou Británii. Nádrží nám proteklo celkem 612 litrů nafty, nafotili jsme celkem 3.163 fotek a možná nás to zase trochu sblížilo.
Za mne mohu prohlásit, že to byla další fantastická poznávací cesta plná krásných míst a báječných zážitků a už pomalu začínáme plánovat a vydělávat na naší další Velkou cestu v roce 2020.
Děkuji všem rodinným příslušníkům, přátelům, kamarádům, známým i náhodným návštěvníkům našich stránek, kteří vše prožívali s námi a psychicky nás podporovali.
*Kecám, já jim nabízel, ale nic nechtěly.
PS: poslední ohlédnutí navigátorky, ochránkyně rodiny a přísné dračice: Bylo to krásné, občas náročné a vysilující, ale jsem šťastná, že jsem to všechno mohla zažít. A jsem ještě štastnější, že ty užasné okamžiky a chvíle byly po boku mé skvělé rodiny. Jiřulkkovi, Nikolce, Filípkovi patří mé velké díky a rovněž i přátelům a rodině (omlouvám se, jmenovitě vás psát nebudu – byla bych tu ještě v září 🙂 ). Děkuji za vaše zprávy, podporu a že jste byli celou dobu s námi.
Speciální dík jen Jiřulkovi: díky, že si to se mnou vydržel a díky, díky, díky, že jsem znovu mohla vidět moje milovaná místa v Británii 😉